Poslední turnaj evropské ligy, kterého se litoměřické baskeťačky kategorie U13 zúčastnily, se uskutečnil v 700km vzdáleném polském Czluchowě. Po dvou výletech za hranice Lotyšska už všem připadal cíl naší cesty celkem blízko.
Věděli jsme, že to bude opět velmi dobře obsazený turnaj a čekalo nás setkání s několika celky z prvních míst tabulky. Hned v prvním zápase nás čekal estónský tým z Raply. S tím jsme si hravě poradili a zvítězili 58:37. S dalším týmem už byl zápas mnohem vyrovnanější. Jak se později ukázalo, s finským týmem Tapiola Honka jsme se totiž utkali o poslední postupové místo a protože tato mise pro nás skončila vítězně, zajistili jsme si účast mezi 8 nejlepšími celky euroligy. Ale nepředbíhejme. Tapiola Honku jsme porazili 57:43, náskok jsme získali až v posledním úseku hry, jinak šlo o velmi napínavý a vyrovnaný zápas. Ve třetím zápase nás čekal jeden z favoritů celé evropské soutěže, ruský celek z Petrohradu School 221. Od začátku zápasu byly Rusky sebevědomější a tak padal jeden koš za druhým, bohužel pouze do našeho koše. Po první čtvrtině jsme prohrávali propastným rozdílem 24:6 a zdálo se, že nemůžeme ani pomýšlet na to, že bychom s ruským Petrohradem udrželi krok. Ale ve druhé čtvrtině přišel obrat, holkám se podařilo pár pěkných akcí a najednou začaly body přibývat i na našem kontu.
Od té chvíle už nás Rusky vůbec nepřehrávaly, zvítězili jsme ve všech 3 čtvrtinách a předvedli nejlepší zápas v eurolize. Zápas jsme sice prohráli 54:63, ale ukázali jsme, jak silný tým umíme být. Jak se dokážeme dostat z téměř beznadějné situace, hodit vše za hlavu a nepřestávat bojovat, a to přece už takové malé vítězství nad námi samotnými je. Po dalším zápase, kdybychom zopakovali stejný výkon, jsme mohli pomýšlet na další medaile z turnaje EYBL. Ale nebylo dostatek síly a nepodařilo se nám Estónky SC Audentes porazit, ikdyž náš výkon byl v ostatních zápasech mnohem týmovější než hra soupeře.
Tento zápas se nám příliš nepovedl a estónský tým nás porazil poměrně vysoko 47:28. Hypotetická možnost na medaili ale stále byla, museli bychom poslední zápas vyhrát vysokým rozdílem, protože o 3.místo jsme se dělili hned 3 týmy a o konečném umístění rozhodovalo skore. Ale vstup do zápasu, ve kterém jsme byli papírovými favority, se nevydařil a na výhru nad BC Rigou/TTP 58:24 jsme se na začátku zápasu hodně nadřeli. Takže konečné 4. místo. Do celkové tabulky jsme si připsali další 3 výhry a 2 porážky, což nás posunulo do superfinále mezi 8 nejlepších celků, které se uskuteční v Rize, v květnu. Bohužel se ale superfinále euroligy kryje s MČR, kterého jsme jako výherce Oblasti také účastníkem a tak před námi vyvstalo dilema, pro jakou soutěž se rozhodnout. A není to lehké rozhodování, holky si zaslouží být na obou vrcholných akcí. Nejlepší hráčkou týmu byla vyhlášena Dominika Menčíková a v nejlepší pětce turnaje našla místo další litoměřická hráčka, Kristýna Klupáková.
V evropské lize jsme nastříleli 677 bodů v 15ti zápasech, největší podíl na tom měla Kateřina Ebertová se 117 body, v počtu asistencí figurovala hned 2 jména mezi pěti nejlepšími z celého turnaje, na 2.místě Káťa Ebertová a na 6.místě Bětka Vránová, Bětka Vránová také zaznamenala největší počet doskoků z našeho týmu a celkově se v počtu doskoků zařadila na 6.místo, Káťa Ebertová skončila na 9. místě. Bětka Vránová byla nejefektivnější hráčkou litoměřického týmu.
Celkově předčilo působení litoměřického Slovanu v evropské lize naše očekávání. Holky se v tak silné konkurenci neztratily, získaly spoustu zkušeností po basketbalové stránce a podívaly se do míst, kam by se zřejmě samy nedostaly. Bez podpory fanoušků bychom evropské výpravy nemohli uskutečnit, věrně nás doprovázeli a zajišťovali servis 12ti někdy trochu praštěným a ve většině případů skvělým holkám z Litoměřic. Příští rok nás čekají další boje, tentokrát v kategorii U14a navíc se staneme pořadateli jednoho turnaje. Už teď se moc těšíme.
Máme vás rádi a děkujeme
Jsme tu pro vás
Vaše trenérky Monika a Maruška
