Říp aneb jak je to s ním doopravdy (1)

Češi si myslí, že vědí, kde začaly jejich dějiny – má to být právě na Řípu, ale jaksi pozapomněli, odkud vlastně přišli. Možná je zapomínání obecně slovanskou vlastností. O slovanských pradějinách toho totiž víme pramálo – v porovnání s jinými národy – a zapomněli jsme vlastně i to, proč jsme si to nechtěli pamatovat.

Všechno je jinak

Je docela možné, že žádný praotec Čech nebyl a pokud byl, tak vůbec nešel na Říp. Je klidně možné, že jméno naší posvátné hory vlastně pochází od Keltů možná tisíc let před tím, než do české kotliny dorazili první Slované. Proč? Protože pověst o bratrech Čechovi a Lechovi hodně připomíná staré keltské pověsti a protože název Rip znali staří Římané již před příchodem Slovanů. Kartograf Ptolemaios má na jedné mapě z 2. století n.l. zakresleny Ripské hory a ještě před ním znal Řek Hekataios Rhipaei montes. Keltové, kteří na našem území působili dávno před Čechem a Lechem, používali slovo „rib“ v místních názvech. Podle oficiální historiografie je Říp jméno indoevropské a jeho původ sahá až do doby bronzové. Znamená prostě hora. Vychází z keltského „rib“ tzv. „žebro“ tj. žebro země. Trošku pochybností vzbuzuje tvar Řípu, který připomíná leccos, například oblou řepu – ale ne žebro.

Zaslíbenou zemi nehledali jenom Čech a Lech, ale také dva keltští bratři Belloves a Segoves, ten druhý podle legendy zamířil do střední Evropy – jako Čech a Lech se i jejich předchůdci rozdělili a Belloves táhl do Itálie.

Oficiální historie uvádí, že první Slované s největší pravděpodobností na Řípu nikdy nestanuli. Slovanské osídlení v české kotlině od 6. století totiž začíná jižněji – v okolí dnešní Prahy a směrem ke Slanému a na Kralupy nad Vltavou a postupně se šířilo podél toků velkých řek. V 9. století obsáhlo prakticky celé naše území. Kosmas dokonce ve své kronice neříká nic o tom, že by praotec Čech na Říp vystoupil, to se objevuje až mnohem později.

Pupek našeho světa

„Říp je erbovním znamením české země, české tradice. Ale nepatřil jen nám, ale byl také duchovním středem země pravděpodobně i pro Kelty a další etnika,“ upozorňuje Václav Vokolek v knize Neznámé Čechy. „Říp je pro Čechy skutečným omfalem, kosmickým středem, pupkem našeho světa, ale také útočištěm a ochrannou horou.“

Přestože archeologických nálezů z Řípu moc není, víme, že tam bylo obětiště dávno před Slovany. V 19. století bylo u tamní rotundy nalezeno velké žároviště s kostmi jelenů, skotu, ovcí a jiných zvířat. Kopec ale nebyl osídlen, protože je bez vodních zdrojů. Praotec Čech našel podle pověsti po příchodu na kopci obětiště a na něm obětovali příchozí Slované i svým „bůžkům“ – zvaným dědkové.

V Podřipsku podle nejnovějších archeologických poznatků existovala více či méně rozsáhlá sídliště, obytného, pohřebního i rituálního charakteru již od mladší doby kamenné až po středověk, jde například o Ledčice, Straškov (neolitický rondel), Ctiněves a mohyly v Beřkovickém lese nebo v Kostomlatech.

V roce 999 prý byl na vrcholu postaven dřevěný křesťanský kostelík. Později – roku 1126 zde nechal kníže Soběslav vybudovat románskou rotundu, která byla nejprve zasvěcena světci Vojtěchovi, teprve později v 16. století drakobijci Jiřímu. Protože křesťané pravidelně překrývali svými stavbami původní pohanské obětiště, můžeme předpokládat, že tomu tak bylo i zde. Rotundu obnovil Soběslav I. na věčnou paměť vítězné bitvy proti římskému císaři Lotharovi u Chlumce u Ústí nad Labem. Předpokládá se, že původní stavba byla bez věže a je možno ji datovat k roku 1039, kdy bylo přeneseno tělo sv. Vojtěcha do Prahy a právě tomuto patronu země české byla tato kaple zasvěcena. Její vývoj nebyl jednoduchý, například v roce 1608 byla jako úplně zpustlá opravována. A žili zde poustevníci. Poustevna přistavená k rotundě existovala ještě počátkem 19. století a poustevníci na Řípu pobývali již v 17. století…

pokračování bude následovat.

uveřejněno s laskavým souhlasem FCB stránky Tajemné domy a příběhy

Fotka uživatele Tajemné domy a příběhy.
Fotka uživatele Tajemné domy a příběhy.
Fotka uživatele Tajemné domy a příběhy.
Red

Red