Petr píše: Ležím v sauně na horní lavici a jedu třetí kolo, což znamená, že už je to hustý a potím od první vteřiny pobytu v dřevem obložené komůrce. Kromě horkého vzduchu polykám i obrovskou chuť říct tomu chlapíkovi, co sedí pode mnou a mele a skuhrá a nadává na tu saunu, ve které právě sedí, aby už konečně držel hubu. Mluví nahlas a je to tedy zcela prokazatelně blbec, protože v sauně se nemluví, a když už, tak potichu. Odpočívá se tu a uniká z hlučného světa nabrat sílu a klid do dalšího škobrtání, a každý to ví!
Kromě toho žvanil žvaní nepřetržitě, vůbec nechápu, že mu v tom hicu nedojde dech, ale s tím blbci většinou problém nemají. Tupoun rozebírá ceny jiných saun, jejich technické vybavení, které je daleko lepší než tohle, je, s prominutím, horší než ženská a já už nevím, jestli ten pot, co ze mě leje, spouští horko nebo bezmocný vztek.
Ale nachytat se nedám! Ani náhodou! Mám za sebou padesát let života na létající hrazdě, byl jsem v blázinci, pásl jsem krávy, hlídal učně na intru, kradl žvejkačky v sámošce, dvakrát jsem se rozved, hudební kritici si ze mě občas udělali trhací kalendář, poslední čtyři roky chodím na terapii, přečet jsem tuny knih o sebezdokonalování, při regresích jsem pátral po kořenech svých zmatků, cvičím a běhám, chodím po krajině a koušu u toho ledovou vodu…Chci jen říct, že jsem fakt zocelenej a moc dobře vím, že kdo se hádá s blbem, sám se jím stává a že právě v takových krizích se pozná, jak na tom vlastně jsme, protože když je pohoda, tak se umí usmívat každej, že?
Tohle všechno mi letí hlavou, zatímco sauničkou neustále klokotá hašteřivý hlas věčně 
nespokojeného českého kokota, a já se pevně rozhoduju, že to ještě těch dvanáct minut, co mi zbejvá v týhle rundě propotit, vydržím být nad věcí a konečně to taky jednou zvládnu…a v úplně stejném okamžiku se slyším, jak říkám: To se fakt nedá, poslouchat to vaše děsný skuhrání, fakt jsem se snažil, ale fakt se to nedá, proč tu, proboha, sedíte, když vás to tu tak sere?! Tady má být klid, chápete? A třikrát opakuju Děkuju Děkuju Děkuju! Normálně to poslouchám jako někdo nezúčastněný a naprosto upřimně říkám, že to vůbec, ale vůbec nemám pod kontrolou. Taky mám co dělat, abych se nerozchechtal…sám sobě. A je mi jedno, co bude dál a jsem na to i sám zvědavej.
Chlap zmlkne jako když utne a, ten druhej, kterej mu celou dobu jednoslovně přitakával, začne okamžitě zachraňovat situaci: Jasně, pane, ano ano, bereme v potaz, samozřejmě, v pohodě, pane. A je ticho! Ostatní koukají před sebe, topidlo hučí, v přesýpacích hodinách nám zrníčka jemnýho písku odpočítavají pernou čtvrthodinku a já najednou zjišťuju, že myslím na něco úplně jinýho, konkrétně na krabí salát, kterej bych si moh koupit cestou domů. Vítězství!
autor: Petr Fiala je frontmanem Valmezské kapely Mňága a Žďorp
