Osobnost akademického malíře a grafika JOSEFA ZICHY byla v Roudnici n.L. více než 25 let opomíjena. Až po několika desetiletích, uspořádala v roce 2012 Sokolská župa Podřipská výstavu připomínající veliké dílo tohoto umělce. Spolupracovala přitom s jeho synem, který zapůjčil umělecká díla svého otce. Pojďme si připomenout život tohoto významného roudnického rodáka.
Akademický malíř a grafik Josef Zicha se narodil v Roudnici nad Labem 20. června 1916 Roudnice n. L. Vystudoval obchodní akademii, poté získal zkušenosti jako typograf, jímž se vyučil v otcově Podřipské Grafii. Zúčastnil se soutěží o plakát pro Prahu a Luhačovice. Talent byl zcela zřetelný a proto se přihlásil na vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze. Zde se stal v roce 1937 žákem profesora Jaroslava Bendy u něhož studoval grafiku. Studentská léta byla přetržena 17. listopadu 1939, kdy byl spolu s desítkami dalších studentů zahnán do Ruzyně a odtud poslán do koncentračního tábora Sachsenhausen. Po třinácti měsících byl se skupinou studentů Němci pro nedostatek důkazů o jejich vině propuštěn. Jeho otec Josef Zicha byl za sokolskou odbojovou činnost popraven v Berlíně v září 1943. Ke studiu opět nastoupil v roce 1940 jako žák profesora Antonína Strnadela. Absolutorium obdržel 30. června 1943. Po absolutoriu vystavoval na Zlínském salonu v roce 1944 a putovní výstavě České grafiky v roce 1945 v Lounech, Slaném a Rakovníku. První samostatnou výstavu měl v rodné Roudnici v roce 1944. V roce 1945 vystavoval na studentském kongresu v
Praze v uměleckoprůmyslovém muzeu. Byl prvním ilustrátorem a grafikem Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem, kde vypravil mnoho publikací. Od roku 1949 vystavoval na výstavách v Roudnici nad Labem – Podřipských výtvarných salonech, Ústí n.L., Teplicích, Mostě, Litoměřicích a Lovosicích. Pocházel z rodiny s hlubokou sokolskou tradicí a od roku 1947 byl předsedou uměleckého odboru a vedoucím lehké atletiky Sokolské župy Podřipské. Již od roku 1953 usiloval o přestěhování roudnické galerie do dnešních prostor. V roce 1960 se usadil v Dolních Zálezlech.
Do Roudnice se nepřestal vracet a věnoval ji album litografií Moje Roudnice posvěcené verši básníka Františka Branislava. Věnoval se také užité grafice: plakáty, diplomy, pamětní listy, návrhy praporů…. Jeho umění hojně využívalo město Roudnice n.L. a podřipské spolky. Zemřel 27. července 1977 v Ústí nad Labem.
Filip Uzel
