SEVERNÍ ČECHY (PI) — Severní Čechy — spolu se severem Moravy — pat-
ří k oblastem nejvíce postižených mánií komunistického režimu: Více uhlí, více energie, více oceli… Severočeského parlamentního poslance za ANO 2011 a lídra krajské kandidátky téhož hnutí, Mostečáka Jana Schillera jsme se zeptali:
Připadá vám, že skoro 31 let po Listopadu 1989 je náš region v dobré kondici?
Jde bezesporu o kraj s těžkou minulostí, velkých proměn, ale zejména s obrovským potenciálem k dalšímu rozvoji. Ty proměny,
zejména v životním prostředí, jsou viditelné a stále pokračují. Netvrdím, že vše je dokonalé, ale že je to mnohem lepší, než před několika desítkami let. Stále je na čem pracovat a stále musíme hledat cesty, jak naši krajinu ještě více chránit a rozvíjet.
Zároveň ale musíme myslet na to, že by tyto kroky neměly zvyšovat sociální a ekonomické dopady.
Vystudoval jste Fakultu Životního pro-
středí v Ústí nad Labem. Jak se z tohoto pohledu díváte na snahy různých aktivistů typu „Konec uhlí 2030“ a podobně? Je to reálné?
Nejsem zastáncem ani podporovatelem různých aktivistických návrhů, jako je okamžité zastavení těžby uhlí, okamžité odstavení hnědouhelných elektráren atd., když ještě není známa plnohodnotná varianta náhrady za uhlí. Kde ale můžeme aktivně a hned řešit snižování znečišťujících emisí, je autodoprava. Teď mám na mysli dopravu autobusovou, která by moh-
la nastartovat v našem regionu využívání alternativních paliv, zejména vodíku. Bohužel k mému zklamání tuto možnost nevyužil Ústecký kraj při budování své zcela nové společnosti poskytující autobusovou dopravu v regionu.
Pokud podobná společnost vzniká v dnešní době, měla už mít tu ambici, aby se stala první a ukázkovou firmou čistě ekologickou, využívajíc nejnovější dostupné technologie. A podle mého názoru je vodík budoucnost. Nebylo by to jednoduché a asi ani levnější. Rozhodně by to byl ale start a jasný signál ostatním městům, že toto má smysl a že můžeme sami svůj kraj chránit. Začala by se budovat i distribuční soustava plnících stanic tak, aby se následně mohla města rozhodnout o jejich využití, či nikoliv. V tomto ohledu Ústecký kraj zaspal.
Proč právě vodík? Všechny automobi-
lové firmy představují elektromobily, hybridy atd.?
K elektromobilitě jsem skeptický a myslím si, že už teď je technologicky zastaralá, a to ještě ani pořádně nevstoupila do reálného života. Pokud nebude vyvinut palivový článek s takovou kapacitou, aby bylo možné ujet na jedno nabití tisíc kilometrů, moc zákazníků to neosloví. Dal-
ší věc, která je zásadní, je skoro nulová distribuční sít nabíjecích stanic, jejíž budování by přineslo obrovské finanční náklady. Například v Norsku to funguje tak, že lidé z činžovních domů musí vytahovat prodlužovací kabely.
To myslíte několik desítek metrů dlou-
hé prodlužovačky visící z oken?!
No ano! Elektromobil sice nekouří, ale (zpravidla) kouří elektrárna, která mu vyrobí „palivo“. Elektromobily jsou výrazně dražší, nikdo pořádně ani neví, jak recyklovat velké autobaterie.
A hlavně: Výfukem každého elektromobilu je opět ten komín nejbližší elektrárny. Převažuje mi více proti než pro. Oproti tomu vodík je dostupný (Ústí nad Labem, Litvínov), je v podstatě odpadní surovinou a emise vodíkových motorů jsou téměř, nebo zcela nulové.
Vedení kraje podle vás postrádá ambice a nechává věci běžet tzv. „samospádem“.
Proč si to myslíte?
Vedení kraje chybí vize, koncepce a pružnost. Například poskytování zdravotní péče. Dlouhodobě sleduji problém nemocnic v našem regionu a není to příznivé sledování. Jsem v neustálém spojení s našimi zastupiteli v dotčených městech spolu s námi se této problematice aktivně věnuje i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Mimochodem historicky jediný ministr zdravotnictví, který řeší Šluknovský výběžek. Jedna je Lužická nemocnici v Rumburku, kterou přivedla předcházející vedení do krachu (insolvence), druhá je
Litoměřická nemocnice, kterou se snažilo vedení města z nepochopitelných důvodů prodat, i když druhou větou říká, že skvěle hospodaří, a třetí je Žatecká nemocnice.
Ale tyto nemocnice patří městům…
Všechny ne, podařilo se nám nemocnici v Rumburku zachránit a kraj jí odkoupil, i když na nátlak opozičních zastupitelů.
Nemocnice v Litoměřicích je aktuálně ve stádiu, kdy se řeší otázka získaných dotací a následně bude spadat také pod Krajskou zdravotní. Zcela nelogický krok kraje je převzetí nemocnice Rumburk pod společ-
nost Krajská majetková, která nemá se zdravotnictvím žádné zkušenosti. A to je ukázka toho, že chybí jakákoliv koncepce zdravotnictví v našem regionu.
Máme zdravotnické zařízení přímo zřízené Ús-
teckým krajem, a to Krajskou zdravotní, která má veškeré výhody a veškerou podporu. Na druhé straně je i několik menších nemocnic, které podporu nemají žádnou, nebo zcela minimální.
Ústecký kraj by měl řešit všechna zdravotnická zařízení. Musí zpracovat reálné koncepční řešen celého zdravotnictví od investičních záměrů až po personální otázky. Začít jednat se zástupci měst o možnosti převzetí nemoc-nic nebo jejich jiné případné podpory atd.
A jednoznačně musí skončit rivalita „kraj vs. město“, tato hra nemá nikdy skutečného vítěze a jediný kdo prohraje, je občan našeho kraje.
Zadavatel: ANO 2011; Zpracovatel: ANO 2011 a
Ohře Media, spol. sr.o.
