Ano, je to tak. Brain body bastards své obří akvárium poslali do severních destinací, nejprve do Hlučína (u Ostravy) a Lovosic (někde
mezi Prahou a Drážďanama). Účast na Hlučínském festivalu byla specifická hned ze třech důvodů. Bylo vedro. Horko. A hlavně neskutečný hic. Naštěstí tady bylo výborné koupání. Na plavky hercům z platů nevyšlo, tak se svlékli do naha. Toto se zpočátku nelíbilo místní městské policii, ale herci jim vysvětlili, že jde o schůzku zakladatelů Institutu pro svobodu názoru, slova i těla svatého, což policisté zřejmě se svým nevšedním intelektem rychle pochopili, s pohledem na nahé dívky zasalutovali čepicemi ve výši beder a odkráčeli pryč.
Festivalový jarmark samotný nabízel všechno, co hrdlo ráčí – langoše, pivo, klobásy, tortily, pivo, medovinu, pivo, korálky i pístové těsnění. Zdenda dokonce tvrdil, že tam viděl k prodeji slona, ale to si asi vymyslel, protože jedinej chobot tam byl evidentně on. V rámci večerního programu jsme si zaskákali na jedné NOHA, protože to tam bylo narváno samá ruka, samá NOHA. No. To jen abych vtipně ozvláštnil text, protože takto se jmenuje jedna výtečná kapela, se zpěvákem – černochem (Karel to není). Haha. Po večerní produkci jsme zabivakovali u našich protekčních chatiček, zazpívali pankáčské písně a já se přiznám, že jsem poprvé lil tequilu do hrdla klukovi bez rukou. Mariane, tomuhle se říká pravej bodyshot!<p>Do Lovosic jsme na festival Žafest dorazili právě po vydatném dešti a pozdě v noci. Zbývaly poslední chvíle, abychom si stihli užít páteční program. Neprodleně jsme se tedy postavili do fronty na nápoje. Zejména nealkoholické. Druhého dne jsme hráli někdy hned po ránu, tuším ve 13 hodin, takže si z vlastního představení mnoho nepamatuju. Nestihl jsem si totiž dát svou ranní dávku kofeinu. Vím ale, že tam tentokrát jednu z mořských pann místo Verunky hrála i tentokrát Terezka Firichová, tuze jí to slušelo a dokonce i hrála a něco říkala. Pak už běželo vše v duchu bastardismu. Holky se pomazaly blátem, neboť si asi v Bravíčku přečetly, že je to sexy. Nevím. Mně přišly jak špinavá, smrladlavá prasata, což jsem jim jako diplomat takhle přímo pochopitelně neřek. Myslím, že jsem řek čuňátka. Nebo, špinavá, smrladlavá čuňata – a stejně se urazily. Pak se v těch ženskejch vyznejte.
Následně Mácu sundala ochranka z jakéhosi stožáru, na který úplně omylem vylezl, protože mu stál v cestě. Nejvtipnější byl Šimon, který vše pohotově glosoval a nejednou hláškou nás dokázal všechny srdečně rozesmát. Bohužel si zrovna na žádnou nevzpomenu. Co se týká koncertů, tak nejvíc nás asi dostal koncert kapely Toxique. A to až tak, že jsme svolili, aby si mohli jednu písničku zahrát, zazpívat a zatančit s našima nymfama, které se ocitly na pódiu. Pokud uvidíte z toho nějakou fotku, tak ta holka mezi Terezkou a Nikolou v pozadí s bubeníkem se jmenuje Klára Výlisková nebo tak nějak a má moc hezké podpatky. Druhej den jsme si vyměnili svá autorská cédečka s kamarádama z německé kapely Marracash a odjeli domů. Všechno tedy dopadlo dobře a nejdůležitější je, že se nikomu nic neztratilo. Snad to tedy příště na Vranově úspěšně dorazíme! www.napric.cz/brain-body-bastards
