2. ledna uplynulo 170 let, kdy se v Budyni nad Ohří narodil roudnický továrník a mecenáš JAN PRACNER. Zapaluji svíčku na jeho hrobu, ometám pavučiny a napadané listí. Na místo jeho posledního odpočinku nepřijde nikdo ani v den jeho výročí. Smutný je pohled na hrob člověka, který toho pro město Roudnice nad Labem a jeho občany tolik vykonal. Chybějící měděná písmena, vytrhané zábradlí… Vše jistě skončilo kdesi ve sběrných surovinách.
Uplynula delší doba, kdy jsem se obrátil na městský úřad, roudnické organizace a spolky s výzvou za záchranu hrobů významných osobností pochovaných na hřbitově založeném v roce 1896. Bohužel zdá se, že je odpovědným institucím úplně jedno, že tyto hroby chátrají. Je to smutné, že se nikdo nezajímá o hroby lidí, kteří pracovali pro naše město a dosáhli významných úspěchů na poli národním i mezinárodním. O většinu takových hrobových míst se desetiletí nikdo nestará. Mnohé organizace a spolky se odvolávají na své zakladatele a mecenáše, ale stav místa jejich posledního odpočinku je nezajímá. Úcta k předcházejícím generacím by měla být samozřejmá v každé době, obzvláště jedná-li se o postavy, které pro město s plným nasazením pracovali a bez jejichž práce bychom např. neměli mnohé stavby pro sport a kulturu, medaile ze světových soutěží, vzácné obrazy….. a Roudnice nad Labem by se neřadila mezi města s bohatou a obdivuhodnou historií.
Filip J.K.V. Uzel
