Pro bližší představení plánů se kterými jde ČSSD v Litoměřicích do voleb, přinášíme čtenářům základní informace. Krátce se také seznamte s kandidátkou paní Helenou Lexovou
Něco o měNarodila jsem se v Litoměřicích a nikdy jsem nebydlela jinde. V Teplicích jsem vystudovala konzervatoř obor klavír a cembalo.
Po studiích jsem učila v tehdejší Lidové škole umění (Lidušce), ale pak se začalo s podnikáním a já jsem se rozhodla (možná špatně), že v tom manželovi pomůžu. V roce 2016 ve mně uzrálo rozhodnutí, že se do hudební školy (dnes Základní umělecká škola) aspoň částečně vrátím. Práce v hudebce je úžasná v tom, že máte na hodině jednoho žáka, kterého to navíc baví. Je to o budování krásného vztahu mezi učitelem a žákem. Většinou jsou děti mnohem víc otevřené, když jsou na hodině sami. Je na to víc času. Myslím si, že děti, které prošly jakýmkoli uměleckým oborem, jsou v dospělosti víc empatičtí, ohleduplnější a ve většině pak přivedou i své děti.
Asi 10 let pracuji ve Svazu tělesně postižených. Společně s výborem STP pořádáme zájezdy po naší vlasti, navštěvujeme divadla, pořádáme besedy. To vše si můžeme dovolit jen proto, že nám Město Litoměřice formou dotací finančně pomáhá. Je potřeba naše členy (většinou jsou to senioři, nebo tělesně postižení spoluobčané) vytáhnout z domova a postarat se jim o zábavu, poznat nová místa i lidi. Teď pojedeme do Kladrub na koně a do Chlumce nad Cidlinou na zámek.
Co mně nejvíce trápí v Litoměřicích?
Určitě stejný problém, jako ostatní a to je nedostatek parkovacích míst. Provoz ve městě houstne a možná je málo vůle to změnit. Trápí mně samozřejmě i to, že (když se vrátím k hudebce) v současnosti má ZUŠ několik budov a děti přecházejí z jedné do druhé, což není určitě ideální stav. Je také nouze o volné třídy. Vím, že je v jednání bývalé „velitelství“, ale je to o penězích, kterých se nedostává. Je smutné, když se pro sportovce peníze najdou, ale pro jiné vzdělávání našich dětí ne.
Zklamala mne rekonstrukce tržnice. Vypadá spíš jako odpočinková oáza plná slunce Ta funkce „tržnice“ mi nějak uniká.
Co mně těší v Litoměřicích?
Jsou krásné město a tím, že tu bydlím celý život, tak vidím i ty změny k lepšímu. Náměstí hodně prokouklo. Je opravena většina domů a to hlavně díky tomu, že domy přešly do soukromých rukou. Opravují se postupně některé ulice a snad budou vypadat i dobře.
V rámci vzdělávání seniorů umožnilo Město Litoměřice navštěvovat Základní uměleckou školu v různých oborech tak, jak o ně projevili senioři zájem. Zítra je v 10.00 na Městském úřadě imatrikulace těchto studentů.
Obavy z budoucnosti?
To se ale asi netýká jen našeho města. Nerada bych, aby sem přišla ve velkém řada uprchlíků, kteří mají jinou kulturu a nemají chuť se přizpůsobit našim tradicím a zákonům. Jestli chci žít v jiné zemi, než ve své vlasti, pak musím vyšlapovat podle jejich pravidel a ne aby to bylo opačně. Měli bychom se víc bát o budoucnost našich dětí a vnoučat. Co jim tu po nás zůstane? Bezpečí, klid nebo oči pro pláč?
