Uplynulý prosincový měsíc nejen že uzavřel další kalendářní rok, ale také byli ocenění dobrovolníci podřipska za své dobrovolnické počiny v roce 2012.
Slavnostní večer udílení ceny Křesadlo, který proběhl 6. prosince v Galerii moderního umění, se nesl, díky svému datu konání, v adventním tónu. Velkou zásluhu na tom mají děti z dramatického oboru ZUŠ Roudnice nad Labem, které přestrojeny za anděle a čerty vzbudili v publiku milý rozruch. O překvapení se postarala i hudební skupina Avalon, která letos představila nové autorské skladby.
Všichni dobrovolníci nominovaní na cenu Křesadlo 2012 obdrželi během večera pamětní listy a drobné dárky z rukou porotců a malého anděla. Nominovanými byli: Zdeňka Eidkumová, Petr Lukášek, Vladimír Kožíšek, Josef Suchý, Jaroslav Černý, Eva Krejčová, Svatava Jirmusová, Jaroslava Michalcová, Michal Dytrich, Irena Poláčková, Jana Haznerová, Dušan Kováč ml. a Dušan Kováš st., Jaroslav Černý, Pavel Foltýn a Petr Gieci.
Zvláštní poděkování bylo předáno Ivetě Proškové, která pracuje v humanitárním sdružení Perspektiva. Na cenu Křesadlo ji navrhl jeden z klientů, pan Jaroslav Straka. Protože však své dobré skutky paní Prošková vykonává v rámci zaměstnání, nemohla být zařazena mezi nominované dobrovolníky. Upřímná slova, která pan Straka napsal do nominace, ale předsedu poroty PhDr. Pana Jiřího Tošnera tak zaujala, že při slavnostním večeru byla oceněna zvlášť a pamětní list převzala přímo z rukou svého klienta pana Straky.
I když všichni porotci už od 19. listopadu, kdy proběhlo zasedání poroty, věděli, který z nominovaných získá ocenění Křesadlo 2012, podařilo se jméno oceněného utajit až do konce slavnostního večera. I moderátoři si zřejmě libovali v napětí, protože s nemalou pomocí malých čertů a andělů chtěli nejprve místo Křesadla obdarovat oceněného brambory a uhlím. Křesadlo ale nakonec bylo nalezeno a na závěr večera z rukou starosty Vladimíra Urbana předáno paní . Její příběh, který porotu nejvíce zaujal, v krátkosti představujeme:
„Mgr. Eva Krejčová je vzácným typem člověka, který by se rozkrájel – pro kohokoli a kdykoli … její osobní život se s dobrovolnictvím prolíná natolik, že v jejím případě dobrovolnickou „činnost“ od běžného „žití“ zkrátka nejde oddělit. Je zapálená do všeho, co dělá a dělá to pečlivě, vysoce profesionálně a naplno, málo myslí na sebe, emotivně prožívá jakoukoli pomoc druhým. Neorientuje se pouze na pomoc starým a nemocným lidem, jak by se mohlo zdát, její pole působnosti je skutečně široké. Aktivně působí ve sdružení KIVANIS, je dobrovolníkem Skautského oddílu Říp a Farní charity Roudnice n.L. a mnoha dalších. Vyjmenovala jsem pouze ty nejznámější organizace, se kterými jí můžeme spojovat.
Již několik let je neodmyslitelnou součástí letních skautských táborů, kde nejenom vaří a připravuje dobroty pro desítky hladových strávníků, ale zároveň léčí a ošetřuje veškeré zranění a nemoci, které se zde vyskytnou. Bez její účasti si většina členů oddílu, už ani tábor neumí představit. Podobně je na tom i charita – paní Krejčová má mezi zaměstnanci mnoho přátel a cítí se zde jako doma, jakby ne, vždyť byla jednu dobu taky jejím zaměstnancem. Bylo to však již dávno, ale pevné vazby zůstaly dodnes. Pravidelně a často navštěvuje některé klienty, poskytuje cenné odborné rady a konzultace zaměstnancům, navíc pomáhá při zajišťování tříkrálové sbírky.
Kromě dobrovolnických aktivit v neziskové sféře, je paní Krejčová i v osobním životě nesmírně obětavá, trpělivá a vytrvalá. Za svou kamarádkou, která po nehodě ve velmi vážném stavu ležela v nemocnici, dojížděla týdny (snad i měsíce) zpočátku denně, postupně několikrát v týdnu. Pracovala s ní pomocí bazální stimulace. Nevzdala to, radovala se z každého „pidi“ (avšak obrovského) pokroku a společně dosáhly úžasného výsledku. A podobným způsobem pomohla již několika lidem.
Je to úžasný člověk, který neustále kolem sebe šíří „nakažlivou“ dobrou náladu, je citlivá, empatická, příjemná a po setkání s ní, nabývá člověk dojmu, že život kolem nás není tak špatný, jak se zdá a stojí za to jít dál a překonávat všechny překážky. Patří jí za to velký dík a obdiv. Ne každý člověk má v sobě takovou sílu, motor, který ho žene dále.“
Další příběhy všech nominovaných dobrovolníků si můžete pročíst během měsíce ledna v městské knihovně Ervína Špindlera v Roudnici nad Labem.
autor:tiskové odd. Města Roudnice n/L
