Příznivé geologické podmínky na území Ústeckého kraje lákaly k osídlení již v prehistorickém období, kdy zde žily tlupy lovců mamutů ve starší době kamenné, v neolitu zemědělci kolem řek Ohře a Labe a kolem změny letopočtu postupně Keltové a Germáni.
V souvislosti s příchodem Slovanů se v pověstech objevují jména jednotlivých kmenů usazených kolem skutečně doložených hradů, které se od 10. století stávaly centry hradských okrsků přemyslovských Čech. V následujících stoletích se v kraji upevňuje systém církevní a šlechtické držby, mezi nejdůležitější patřila litoměřická kapitula založená již r. 1057 a rody Berků z Dubé, Vartemberků, Hrabšiců a Zajíců z Házmburka. Od počátku 13. století vzniká síť královských měst Žatec, Louny, Most, Ústí nad Labem, Litoměřice.
Po určitém klidu ve 14. století se v dobách husitských tažení kraj stává dějištěm něk olika bitev. K významným patřila r. 1426 bitva Na Běháni u Ústí nad Labem. Husité našli silné zázemí hlavně na Žatecku a Lounsku, centrem na Litoměřicku byl Žižkův hrad Kalich.
Od 2. poloviny 15. a v 1. polovině 16. století získává na významu město Litoměřice, které se postupně stává nejvýznamnějším městem v severních Čechách, a to i v protihabsburském odboji kolem r. 1547 a reformaci.
Jako většina Čech utrpěl kraj silně během 30leté války. Vypálení protestantského kostela v Hrobu u Teplic je považováno za jednu z jejích hlavních příčin. Celková situace za následné rekatolizace vedla i zde k řadě selských povstání, která byla potlačena. Přes silný nábožensko-politický útlak se kraj v době barokní značně rozvíjel, a to nejen v oblasti kultury, ale i průmyslu, jsou zakládány jedny z prvních manufaktur a vzniká řada stavebních památek.
Zdárný rozvoj byl kolem polo viny 18. století omezen řadou válek o dědictví rakouské. Krajem neustále táhla vojska buď rakouská nebo pruská. I zde vedlo zrušení nevolnictví a posléze roboty k silnému rozvoji průmyslu, v 1. pololetí 19. století byl kraj dějištěm napoleonských válek.
V kraji se silným potenciálem dělnictva docházelo k řadě stávek již od konce 19. století, před. 2. sv. válkou byl kraj odtržen od vnitrozemí a připojen k Německu, neboť zde vždy silnou roli hrálo německé obyvatelstvo.
Snad nejvíce ovlivnily vývoj území Ústeckého kraje události po skončení II. světové války, kdy v rámci prosazování principu kolektivní viny došlo k vyhnání německého obyvatelstva a k osídlení území Čechy, Slováky, volyňskými Čechy a Rómy. Na mnohých místech došlo po válce k hromadným masakrům německého obyvatelstva, které do dnešní doby nebyly spolehlivě vyšetřeny a zůstávají nepotrestány (vyvraždění sběrn ého tábora pro Němce v Postoloprtech československou armádou, ústecký masakr). Naprostá většina nových osídlenců neměla k území žádné kulturní vazby a jejich nevyhraněný vztah k regionu vedl k otupění a lhostejnosti vůči centrálně prosazované politice vedoucí prakticky k devastaci území.
Po roce 1945 se nikdy nepodařilo obnovit úroveň historického osídlení regionu, mnoho obcí s historickými tradicemi zaniklo nikoliv v důsledku důlní a průmyslové činnosti, ale proto, že se nenašel nikdo, kdo by chtěl v lokalitě bydlet. Dalších více než sto obcí a měst regionu zanikalo až do poloviny 90. let z důvodů dolování uhlí a vojenské strategie (obce ležící na hranici s Německem, vojenské prostory – Doupov, Nakléřov).
Nejhorší devastace regionu nastala v období po roce 1968. V rámci migrační politiky prosazované státem se západní část Severočeského kraje stávala sběrnou oblastí Róm ů vyháněných z Východoslovenského kraje. V polovině 80. let dokonce komunistické orgány administrativně zabraňovaly migraci občanů z „pánevních“ okresů do jiných oblastí státu.
Po roce 1989
Hospodářská a sociální transformace probíhala bez regionální politiky vlády a bez systematického působení rozhodujících subjektů v kraji. Po zrušení KNV v Ústí nad Labem neexistovala instituce, která by prosazovala koncepční řízení rozvoje území jako celku.
Ekologickými programy a zahraničními dotacemi se podařilo podstatně zredukovat znečišťování ovzduší a vod. Neřešeným specifickým fenoménem zůstávají staré ekologické zátěže způsobené zejména důlní činností. Restrukturalizace velkopodn iků postupovala pomalu a vytvářením nových malých a středních podniků došlo k silné redukci zemědělské výroby. Silně stagnuje stavební činnost, dochází k rychlému nárůstu nezaměstnanosti, která i ve třetím tisíciletí patří k nejvyšším v České republice.
Ústecký kraj v současnosti
Na základě reformy státní správy a samosprávy vzniklo 1. ledna 2001 na území České republiky 14 krajů: Ústecký, Liberecký, Karlovarský, Plzeňský, Jihočeský, Středočeský, Královéhradecký, Pardubický, Severomoravský, Olomoucký, Zlínský, Kraj Vysočina, Jihomoravský a kraj hlavního města Prahy.
Ústecký kraj má staletou tradici průmyslové a zemědělské výroby, obchodních aktivit a s tím související boha tou síť dopravních cest. Mnohé z toho však neodpovídá potřebám moderního rozvoje regionu a života jeho obyvatel, a proto modifikace tradice na úroveň potřeb 21. století je hlavním cílem Zastupitelstva Ústeckého kraje.
V současné době je velká snaha věnována vytváření podmínek pro investory, kteří svými podnikatelskými záměry a ekologicky šetrnou výrobou pomohou obohatit sortimentní skladbu výroby v severních Čechách a výraznou měrou snížit nezaměstnanost.
Předpokladem pro další hospodářský a tím i sociální rozvoj Ústeckého kraje je modernizace stávajících a stavba nových dopravních spojení nejen mezi hospodářskými centry kraje, ale především těch, které umožňují kvalitní a rychlé spojení zejména se sousední Spolkovou republikou Německo, jež je vstupní branou do dalších zemí Evropské unie. To se týká jak silniční dopravy, tedy dokončení dálnice D8 Praha – Drážďany, rychl ostní komunikace R7 Louny – Most – Chomutov, tak modernizace železničního koridoru Děčín – Praha – Vídeň a zlepšení splavnosti Labe .
V souladu s potřebami restrukturalizace výroby a služeb vyvstala potřeba nových odborností obyvatel. Svou úlohu v jejím naplnění mají odborná učiliště, odborné střední školy a vysoké školy (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, fakulta Českého vysokého učení technického v Děčíně a nově otevřená Vysoká škola finančně-správní v Mostě), které na území kraje působí. Jejich kontakty s partnery v sousedním Sasku mohou otevřít nové cesty hospodářské a kulturní spolupráce budoucích generací obou regionů.
V příhraničních okresech dnešního Ústeckého kraje se v posledních letech výrazně zlepšilo životní prostředí. Uhelné elektrárny jsou odsířeny, díky novým čističkám odpadních vod je Labe poměrně čistou řekou, jsou omezovány chemick é výrobny, které znečišťovaly životní prostředí. Ekologická hlediska, odpovídající standardu Evropské unie, jsou určující pro další průmyslovou výrobu.
Ústecký kraj je nesmírně bohatý přírodními krásami. Má Krušné hory, České středohoří, Lužické hory, zajímavé skalní útvary Tiských stěn a Českého Švýcarska i půvabnou labskou vodní cestu s Portou Bohemicou. Oplývá léčivými prameny (Lázně Teplice, Bílina) i termálními prameny (koupaliště v Ústí nad Labem). Má po celém svém území mnoho nádherných historických památek, hradů a zámků. I sportovně zaměřeným návštěvníkům má co nabídnout – například autodrom či hipodrom v Mostě, hustá síť cyklostezek, běžkařské tratě v Krušných horách, golfová hřiště a mnoho dalšího. Jsou zde bohaté možnosti pro turistiku a rekreaci.
K jednotlivým oblastem Ústeckého kraje zde tedy připomeňme formou výčtu klenoty architektonické i př írodní.
Litoměřicko je známé jako Zahrada Čech. Nalezneme zde památnou horu Říp, České středohoří s Milešovkou, zámky Ploskovice a Libochovice, vodní hrad Budyně nad Ohří, hrádek Helfenburk, rozhledny Lovoš, Mostná hora a Varhošť. Královské město Litoměřice se pyšní překrásným historickým náměstím a sklepeními. Terezín, unikát pevnostního stavitelství z 18. století, sehrál nevděčnou úlohu v moderních dějinách Evropy. Muzeum ghetta, Židovský a Národní hřbitov, Malá pevnost jsou smutnou připomínkou novodobé historie města. Historické město Úštěk vyniká sklepeními tesanými do pískovce, Roudnice nad Labem byla od 14. století letním sídlem pražských arcibiskupů. Její raně barokní zámek je největším ve střední Evropě.
Na Děčínsku, ráji turistů, nalezneme Labské pískovce, Národní park České Švýcarsko a Lužické hory. Oblast je plná obnovených vyhlídek a rozhleden: Sněžník, Tan ečnice, Vlčí hora, Ploučnická vyhlídka, Belvedér. Návštěvníky přitahují půvabné zámky v Děčíně, Benešově nad Ploučnicí a v Jílovém, zajímavé zříceniny hradů Tolštejn a Vrabinec, skalní hrady Falkenštejn, Šaunštejn a Chřibský hrádek. Za zmínku stojí i Hřensko, odkud se otevírá přístup do strmých soutěsek říčky Kamenice. Barokní kostel sv. Petra a Pavla ve Varnsdorfu proslul v r. 1830 prvním úplným provedením Beethovenovy liturgické skladby Missa solemnis. V obci Chřibská je v provozu nejstarší sklářská huť v Čechách.
Oblast Ústecka proslula jako kolébka české státnosti, podle legendy právě ze Stadic povolala kněžna Libuše na český trůn Přemysla Oráče. Zahrnuje dvě chráněné krajinné oblasti – České středohoří a Krušné hory – i různorodé historické památky – zámky Krásné Březno, Trmice, Velké Březno, hrad Střekov a také kostel Nanebevzetí Panny Marie v centru Ústí nad Labem se šik mou věží. Půvabné pohledy na labské údolí můžete shlédnout ze zámečku Větruše, Erbenovy rozhledny, z Nakléřova, Blanska a z Dubiček. Naleznete tu i ceněné moderní stavby – například Mariánský most v Ústí nad Labem. V oblasti má své místo významná divadelní tradice v oblasti opery a činohry, lidové stavitelství charakterizuje skanzen v Zubrnicích s dochovanými památkami již zaniklé vesnické architektury. Nároční turisté jistě naleznou potěšení v lyžařském středisku Telnice, či na termálním koupališti Brná.
Teplicko proslulo jako oblast termálních zřídel. Lázeňství v Teplicích, Bílině a Dubí lákalo i slavné osobnosti – J. W. Goetha, L. van Beethovena, F. Chopina, F. Liszta. Mezi poklady české architektury se řadí zámky v Teplicích a v Duchcově, kde na sklonku života pobýval i známý milovník Casanova, barokní Lobkovický zámek v Bílině, lovecký zámeček Dvojhradí, hrad Sukoslav, Rýzmburk a cisterciácký klášter v Oseku. Populární je i Komáří vížka v 809 metrech nadmořské výšky, kam jede sedačková lanovka, nejdelší bez mezistanice ve střední Evropě. Severočeská filharmonie šíří věhlas Teplic doma i v zahraničí. Mezi další unikáty oblasti patří výroba světoznámého cibulákového porcelánu v Dubí.
Lounsko je známé jako nejúrodnější chmelařská oblast. Sedmisetletá tradice pěstování chmele, s věhlasnou zdejší odrůdou, žateckým červeňákem. Naleznete tu nejen chmelnice, ale i odkaz řemeslného mistrovství našich předků v podobě Chrámu Nanebevzetí Panny Marie a kapucínského kláštera v Žatci, zámku Krásný Dvůr, barokního zámku Líčkov, zbytků jednoho z nejstarších klášterů v Čechách v Panenském Týnci nebo třeba kostelíčku v Cítolibech s mimořádnou akustikou. Chloubou Loun je kostel sv. Mikuláše, vrcholná stavba české pozdní gotiky. Staletý dub v Peruci zase připomíná Jiráskovy Staré pověsti české, zajímavý je i archeologický skanzen Březno. K nejnovějším turistickým lákadlům patří Chrám chmele a piva v centru Žatce, který nabízí unikátní výhled na město, chmelařské muzeum a mnoho dalších atraktivních záležitostí.
Mostecko bylo dříve krajinou zdevastovanou v důsledku uhelné těžby. Dnes se sem vrací příroda a s ní i život. Těžba nerostů a hnědého uhlí zde probíhala už od 15. století. Došlo zde k unikátnímu přesunu děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, který doslova utekl před svou zkázou. Rekonstruovaný Hněvín se stal dominantou místní krajiny. Vodní nádrž Benedikt, hipodrom či vinice v Chrámcích vyrostly na rekultivovaných plochách.
V rekreační oblasti Chomutovska je třeba jmenovat areál na Kamencovém jezeře nebo vodní nádrž Nechranice. Mezi místní architektonické klenoty patří Kostel sv. Kateřiny z roku 1252 a také františkánský klášter s kostelem 14 svatých Pomocníků v Kadani. Barokní morový sloup a lví fontánu ze 17. století obdivují turisté v Klášterci nad Ohří. Mezi specifika této oblasti patří minerální pramen Eugenie, objevený roku 1883, a muzeum porcelánu.
Mezi významné zahraniční partnery Ústeckého kraje patří:
- Svobodný stát Sasko (SRN)
- Mogilevská oblast (Bělorusko)
- Žilinský samosprávný kraj (Slovensko)
- provincie Anhui (ČLR)
- Jižní Banát (Srbsko)
- Vladimirská oblast (Rusko)
- Zakarpatská oblast (Ukrajina)
