Po večeři jdeme do krytu
(Izrael, léto)
Většina z nás zná nebo alespoň slyšela příběh o izraelském králi Davidovi, který zabil kamenem z praku pelištejského bojovníka Goliáše. Příběh odráží realitu doby 950 let př. n. l. Ale je tomu opravdu tak? Nebojuje Izrael i v dnešní době s obrem Goliášem?
S nadějí na zaslouženou relaxaci u moře a šťastná setkání s přáteli jsem si na celý červenec naplánovala pobyt v Izraeli. První týden jsem společně se svými českými kamarádkami nasávala krásu této země. Spojovala nás společná touha poznávat kulturu i památky této země. V Jeruzalémě jsme prošly nejznámější biblické i židovské památky a pomodlily se u Zdi nářků za mír. Ve vzduchu byla cítit směs koření a dobrá nálada místních obchodníků. Pak ležíce na hladině Mrtvého moře naše zabahněná těla chytala každý paprsek slunce. Do toho jsme si náramně užívaly pobyt v nádherném izraelském kibucu u mého dlouholetého kamaráda. Po týdnu moje kamarádky odletěly zpět domů a já zůstala sama. Vše bylo idylické, až na izraelské zprávy v televizi.
Po dlouhodobém pátrání se našli tři mrtví mladí židovští studenti (16, 18 a 19 let), unesení a zavraždění dvěma členy Hamásu. Palestinci se z únosu radovali, jak bylo patrné na sociálních sítích. Hamás svou radost neskrýval odpalováním raket z Gazy na Izrael. Izraelské letouny pak začaly provádět důsledné odvety na odpalovače raket. Začala válka!
Z kibucu moje cesta mířila do Jeruzaléma, abych navštívila kamaráda. Chvíli potom, co jsem přišla do Adamova bytu, začala houkat siréna, která lidem signalizovala, že se musí do patnácti vteřin schovat do krytu. Následovalo silné hromobití. „Tak na Jeruzalém už taky padají bomby?“ Zmocnila se mě vnitřní panika a chtěla jsem se schovat jako malé dítě pod stůl. Adam mě sice uklidňoval, že jeho byt je bezpečné místo, ale pomohlo až několik panáků Becherovky, kterou jsem mu přivezla z Čech. Po deseti minutách se všichni z okolí vraceli z úkrytů na ulici, která byla zase plná hemžících se lidí pokračujících v nákupech a jiných činnostech. Další poplach v Jeruzalémě jsem pak zažila ještě jednou. V té chvíli jsem na ulici marně přemýšlela, kam se schovat. Naštěstí situace trvala zase jen pár minut a lidé se opět chovali jakoby nic a v klidu dopili svoji kávu na zahrádkách či v restauracích.
Následující den jsem odjela do města Herzliya u Tel Avivu. Těšila jsem se na setkání s mojí dlouholetou kamarádkou Evou a tajně doufala, že sem rakety z Gazy nedolétnou. Jenže války se jen tak přepnutím knoflíku nelze zbavit. Evě je 72 let a na svůj věk vypadá velmi dobře a je vitální. Každý den jsme spolu sledovaly izraelskou televizi a já v na Evě viděla, jak velké trápení prožívá. Z izraelské televize se mi snažila přeložit, jak Hamás vystřeluje rakety ze škol i nemocnic, aby bylo na palestinské straně co nejvíce mrtvých a Izrael tak nesl odpovědnost za jejich životy a také jak byla předešlé dny několikrát v úkrytu. Naštěstí téměř každý byt či dům má svůj vlastní kryt nebo opevněnou místnost. Na mobilu má aplikaci RED ALERT, která upozorňuje izraelský lid na vypuštěnou raketu a na místo, kam raketa letí. Musím přiznat, že jsem byla šokovaná, jelikož aplikace za den často vyzváněla a signalizovala let bomby nad konkrétním městem. Izrael se ocitl pod neustálou palbou raket z Gazy. „Po večeři jdeme do krytu“, oznámila Eva hned první den mé návštěvy. Na přepínání válka – mír jsem si začala zvykat. Já brzy odjedu, ale oni tady v tom musí žít pořád dál a nikdo nepomůže. Zmocnil se mě strach o své přátelé, ale i o to, že tak zajímavá země – Izrael – už tady nebude. Nechtěly jsme propadat smutku, proto jsme se druhý den ráno vydaly na výlet do krásného místa Caesaria, které leží na břehu Středozemního moře. Den byl plný radosti a slunečního tepla. Hned jak jsme se vrátily domů a odemkly dveře, nastal poplach a houkání sirén. Měly jsme štěstí, jinak bychom musely zastavit auto na silnici, odběhnout pryč, lehnout si a rukama zakrýt hlavu. Tak probíhaly instrukce v izraeské televizi. Nastalo ještě několik takových útěků do krytu. V letadle letící směr Praha jsem pak přemýšlela o tom, jak vážná situace se v Izraeli odehrála. Nebyla jsem schopna se vrátit do normálního života. Pořád jsem byla ve válce. Izrael nám ukazuje, že obrana proti radikálním islamistickým skupinám a teroristům je nutná.
Po příletu mě doma čekalo překvapení. Pětiletý česko-izraelský chlapec mi zazpíval píseň Hine matov uma nayim sheved achim gam yachad! Jak nádherné je, když bratři žijí spolu v míru.
