Jaroslav Balvín
Zatímco archeologové v Izraeli jásají nad historickými střepy, mě ve „svaté zemi“ zajímala její současnost. Chci se s vámi podělit o střípky příběhů, které se mi letos přihodily během krátké návštěvy Blízkého východu. Průvodkyní exotickou destinací mi byla kamarádka Ilona, která do Izraele jezdí každý rok.
V letadle z Turecka s námi sdílí sedačku ortodoxní židovka. Když startujeme, chytí se tóry, s přivřenýma očima začne kývat hlavou dopředu a dozadu a mumlat modlitby.
„Zabrala nám místo u okna,“ poznamená Ilona, nespokojená s tím, že nemá výhled na pomalu vzdalující se světla Istanbulu. Věřící pokračuje v modlení ještě půl hodiny, než usne.
„You ordered kosher food?“ diví se pak nad naším světským zjevem letuška, zmateně listující palubním seznamem.
„Probably she,“ ukazuju na klimbající ženu.
„Miss! Miss!“ zkouší ji letuška vzbudit. Nepodaří se, a košer menu tak přijde nazmar.
Židovka se probudí až s klesáním za Tel Avivem a vymodlí nám i šťastné přistání.
*
Do Jeruzaléma nás doveze tzv. „monit sherut“ – sdílený taxík – asi v pět ráno.
„It´s very soon,“ mne si bradu Arab v hostelu, kde Ilona na dnešek zarezervovala pokoj.
Nakonec ho umluvíme, abychom se mohli do deseti, kdy je check-in, natáhnout ve společenské místnosti.
„I have very special offer for you, my friends,“ říká nám, když po bezesném spánku stojíme dopoledne znovu u recepce. „You can sleep in hostel with common shower. Or you can sleep in hotel with your own shower. Only ten dollars more.“
Krčíme rameny a necháme se zavést do špinavého pokoje s tureckým záchodem, nad kterým visí sprcha. Zajímalo by mě, jak vypadá pokoj v hostelu. „Do you have wi-fi?“ ptám se.
„Yes, of course, my friend.“
„And the password?“
Protože se chlap směje, zaksichtím se taky a on povídá: „Your smile is the password.“
Za chvíli se na recepci vracím, protože nefunguje klimatizace. Arab mě následuje do pokoje, udělá něco s vypínačem, který jsem předtím zkoušel asi třikrát vypnout a zapnout, a větrání se s hrkáním rozjede. „How did you do it?“ nechápu.
„Magical touch,“ protáhne chlap ezotericky a vypaří se.
*
Další setkání s místními už tak idylické není. V jednom ze stovek malých krámků na trhu za Damašskou bránou si před zrcadlem zkouším jarmulky a arabský (sic!) prodavač je posléze konsternován, že si žádnou nechci koupit.
„I just wanted to see, how I look,“ povídám bezelstně.
„I´m not your servant!“ začne řvát. „You can not bother people. I´m not your slave!“ vyhazuje nás z krámu.
„Nesmíš být tak upřímný. Když sis jí chtěl jenom zkusit, měl jsi mu to říct dopředu,“ povídá Ilona, když nad konfliktem kroutím hlavou. „V Izraeli a zvlášť v Jeruzalémě jsou všichni strašně citliví.“
*
Arabským trhem projdeme ještě několikrát. Vůně a barvy exotického zboží, pokřiky prodavačů a monotónní čtení koránu muezziny z amplionů nejbližšího minaretu útočí na všechny smysly. Přelidnění trhu se během dne stupňuje a večer kulminuje. V noci se před Damašskou bránou shromáždí stovky Arabů. Baví se, ale ve vzduchu je násilí. Opodál na parkovišti číhá na jakýkoli podnět k akci kohorta desítek mladých Izraelců a Izraelek v zeleném se samopaly přes rameno (povinná vojenská služba je tu zavedena pro chlapce i dívky a mladé ve slušivém stejnokroji potkáváte na každém kroku). Raději si kupujeme falafel za pár stříbrných a jdeme si do hotelu udělat čaj ze sušené máty.
*
Ráno si přivstaneme a vyrazíme na nejsvatější místo Jeruzaléma a vůbec celé „svaté země“, na Chrámovou horu. Mezi příznivci hned tří náboženství to tady pořád pěkně vře. Bezpečnostní kontrolou u Zdi nářků projdeme, ale v krátkých kalhotách, které mám na sobě, mě na plošinu s dómy, kostely a mešitami nepustí. „Počkám na tebe tady,“ říkám Iloně, když odmítnu „very special offer“ – hadr přes nohy za třicet šekelů.
Kamarádka zmizí mezi převažujícími černými figurkami ortodoxních židů. Ačkoli paří sluníčko, mají přes sebe dlouhý kaftan a na hlavě klobouk. Kolem mě prochází skupina muslimů. Předák s koránem nad hlavou skanduje: „America is evil! Destroy America!“
Ostraha mě odvádí o kus dál. „I´m waiting here for my friend,“ vysvětluju marně.
Muslimové se zastaví před izraelskými vojáky hlídajícími jeden ze vchodů na Chrámovou horu a provolávají další protiamerická hesla (Spojené státy jsou jedním z hlavních „sponzorů“ Izraele, kterému Palestinci a spoustu jiných Arabů nemůžou přijít na jméno). Ozbrojenci skupinu nakonec vytlačí ven Maghrebskou bránou a Ilona mě šťastně najde. Můžeme pokračovat v našem izraelském putování zase společně.
Jaroslav Balvín (1981) je autorem próz, Mácha: Deníky. Turistický průvodce a Lásko, teď! Žije v Litoměřicích.
