Vybrat pro dítě vhodnou sportovní aktivitu nemusí být jednoduché. Ne, že by nebyla nabídka. Od šachů, atletiky, přes fotbal, florbal a další –baly, k exotice typu ragby či krav maga. Problém je v tom slůvku „vhodnou“. Takovou, aby bavila, motivovala, rozvíjela různé schopnosti a přinášela i praktický užitek.
Při zvažování těchto vlastností se v případě lovosického regionu nevyhnete karate. Tu a tam uvidíte plakát nebo poutač, na webu nebo v novinách si přečtete o úspěšných závodnících, bílé kimono také vypadá elegantně. Takže si na webových stránkách zjistíte nějaké podrobnosti a začátkem září vyrazíte s dítětem na první trénink. Tam vás očekává Josef Rajchert, zakladatel Shotokan klubu Rajchert – Sport Union, předpisově oděný v kimono přepásané černým pásem. A vedle vás sedí rodiče, povětšinou bez zásadních zkušeností, pokud ovšem na trénink nevedou svou druhou či dokonce třetí ratolest.
A teď nastane informační smršť. Popravdě, není toho zase tolik a vše se dá zapamatovat. Co je nejdůležitější: s dítětem se zachází jako s osobností, která má odpovědnost za to, co dělá. Jako s člověkem, který si dovede zapamatovat spoustu věcí – ať už jde o hojné japonské termíny, organizační pokyny a podobně. Cílem je nejen dítě utahat nebo zajistit odpolední zábavu, ale především vychovat sportovce, který něco dovede, který je sebevědomý, nebojí se vystupovat před publikem, změřit svoje síly na závodech. Někoho, kdo má respekt k druhým, dovede ovládat schopnosti, které se naučil.
Zní to možná trochu složitě a náročně, ale po roce, dvou, třech… Prostě zjistíte, že se to daří. Že dovednosti získané na tréninku pomáhají ve škole při tělocviku, kde je vaše dítě o dvě třídy výš než ostatní. Že ti malí nezvedenci, kteří se v šatně před tréninkem kočkují jako jejich vrstevníci, se při veřejných vystoupeních a na závodech stávají soustředěnými bojovníky, kteří vědí, co chtějí.
Takhle to funguje už skoro třicet let a mohou to potvrdit generace rodičů i malých sportovců, kteří dnes v roli rodičů přivádějí nové adepty tohoto krásného sportu. A počáteční rozpaky se rychle ztrácejí, takže po pár měsících či letech i vy poznáte, že vaše dítě cvičí katu Heian nidan a možná i rozdíl mezi joko geri kekomi a joko geri keage. Podstatné je ale to, že karatista se stále učí, stále se rozvíjí a to, co získá při tréninku, na letních kempech a dalších akcích, mu bude k užitku celý život.
