Podmokelský
rodák, Ignác Arnož (původním jménem Zdeněk Sidonius, narozený
roku 1855) je významnou postavou misionářského hnutí v oblasti
jižní Afriky, kam se dostal až po vysvěcení na kněze v Římě
v roce 1910 a skoro desetiletém působení na farnosti
v Jablonci nad Nisou. Dlouhodobě se zde zajímal o
činnost misijního
společenství Congregatio
Missionarium de Mariannhill,
které působilo mimo jiné i v oblasti tehdejší Rhodesie.
Když
se v roce 1919 dozvěděl, že právě v této
oblasti zemřel jeho krajan Ignátius
Adalbert Krauspenhaar z Ústí nad Labem, rozhodl se přijmout
jeho křestní jméno, vstoupit
do kongregace a plně jej v řádu
nahradit.
Záhy se stal pro své organizační schopnosti, přístup k místnímu obyvatelstvu a celkové koncepční myšlení jedním z nejschopnějších představitelů mariannhillských bratrů a tak byl řádem pověřen, aby se postaral v Německu o výchovu nových kněží, a posléze, v roce 1930, byl povolán zpět do Rhodesie. Převzal do správy bývalou jezuitskou misii v Bulawayo, v oblasti Matabelska, dnes Zimbabwe, která v celé oblasti patřila k největším a také nejnáročnějším. Pod jeho vedením zde mariannhillští bratři rozšířili svou činnost, jak pastorační, tak vzdělávací. V listopadu 1932 byl zde Ignác Arnož ustanoven bulawayským prefektem a na biskupa pro Apoštolský vikariát, na který byla povýšena původní misie v Bulawayo, byl vysvěcen 30. května 1937 v litoměřické diecézi, ze které pocházel. Během svěcení také navázal nová přátelství. Velmi si vážil biskupa Antonína Webera a řady katolických kněží, kteří usilovali o smír v Sudetech.
Se
svou vlastí komunikoval biskup Arnož i po druhé světové válce,
ovšem až do své smrti aktivně žil a pracoval pouze v Bulawayo,
kde po sobě zanechal mimořádný odkaz.
V Rhodesii (dnes
Zimbabwe) byl také v roce 1950 na své přání pohřben, a to
v Empandeni, jeho hrob je označen a znám.
Jeho pozůstalost není celistvá a není ani dostatečně zpracována, neboť část pramenů k jeho dětství a mládí se nedochovala, byť matriční zápisy o narození a místě pobytu jeho rodiny jsou známy. Nicméně rozvoj jemu svěřené mise, pravidelné zprávy do ústředí marinnhillských misionářů a novinové zprávy z tehdejší Rhodesie umožňují rekonstruovat jeho profesní kariéru i dosah jeho působení v nelehkých podmínkách.
Soubor informací, fotografií i dokumentů, které v průběhu tří let pro Oblastní muzeum v Děčíně shromáždila afrikanistka PhDr. Marie Imbrová, již umožnily vydat první všeobecně poznávací publikaci o Arnožově působení v kulturně odlišném prostředí jižní Afriky. Současně byla realizována a v těchto dnech zpřístupněna výstava v prostorách muzea.
Vzhledem k tomu, že je výstava určena široké veřejnosti, je obohacena o africké reálie z cestopisů Emila Holuba a o ukázky keramiky a košíkářství místních etnik.
Mimořádnou výpovědní hodnotu mají autentické fotografie z návštěvy hrobu Ignáce Arnože v Empandeni ze září 2021, kterou zdokumentovala fotografka muzea Ilona Rosenkrancová. Ta je také autorkou zdařilé série fotografií přírodních scenérií a divokých zvířat z oblasti Viktoriiných vodopádů, které celou výstavu vhodně doplňují.
