Bylo nebylo….. po léta si v poklidu rostly tři túje. Vítr pofukoval jejich větvemi, ptáci si v nich stavěly hnízda, u kořenů se proháněly myši a občas si u nich hrály děti
. Léta plynula, stromy mohutněly. Až přišla lidská hloupost a místo nádherných stromů jsou jen tři pařezy. No … to opravdu není pohádka, ale holá pravda.
Na základě odborného šetření bylo doporučeno Městskému úřadu pokácet několik starých a nemocných stromů u domu čp 679 a 680…. Odborné šetření bylo vyžádáno kvůli stížnosti tří obyvatelů v ulici Dvouletky, že jim stromy stíní v bytech a ohrožují další obyvatele. Až doposud by bylo vše v pořádku…. až na to že jeden stěžující si bydlí o dva domy dále a hlavní ze stěžujících bydlí 10 metrů od nejbližšího poraženého stromu. Trochu divné stínění v bytech. Na stížnost snad měla právo poslední ze stěžovatelů, které dva ze stromů dosahovaly do výše oken. Ona stěžovatelka je dlouholetou milovnicí přírody a celoročně krmí na svém okně ptáky a té jsem si velmi vážil.
Pro upřesnění situace patřím k obyvatelům domu 679, kterému přímo před okny rostly dva poražené stromy. Když mi bylo 8 – 10 let, všechny tyto stromy a mnohé jiné jsme s panem učitelem Studničkou (otec nynějšího ředitele botanické zahrady v Liberci) sázeli. Pan učitel byl veliký botanik a milovník přírody, všechny stromy pečlivě vybíral a díky jemu máme domy v bohaté zeleni. Když jsem zestárnul, stromy, které jsem pomáhal sázet, mi v létě poskytovaly chladivý stín, v zimě a na podzim ochraňovaly od západního větru a deště. Navíc nás chránily i před zvědavými zraky z ulice.
Odborné vyšetření bylo nekompromisní a kvůli stáří stromů je odsoudilo k likvidaci. Zvláštní je, že v ulici u domu kde bydlí první stěžovatel, jsou stromy ještě o pár let starší a ty se nekácejí. Hustota porostu je u tohoto domu v podobě lesoparku a nikomu to nevadí… jen u našeho domu je to již třetí kácení za posledních pár let. Poražené stromy byly naprosto
zdravé a i podle názoru pracovníků města, kteří je káceli, stačilo jen proříznout dolní poškozené větve, které ulámaly děti při svých hrách. Odbornému šetření jaksi také uniklo, že ve stromech odsouzených k likvidaci jsou hnízda divokých holubů, hřivnáčů, kteří tam pravidelně každý rok vyváděli své mladé, nemluvě o rodinkách sýkorek a vrabců, kteří byli hojnými navštěvovateli krmítka jedné ze stěžovatelek.
Otázkou je, proč vlastně stromy musely padnout. Pro lidskou hloupost? Kvůli tomu aby stěžovatelky lépe viděly do bytů z protilehlého chodníku? Kvůli dětem co si tam chodily hrát? Nebo i pro to, že jak se nechala slyšet hlavní ze stěžovatelek, by tu žádné stromy raději ani neměly růst?
Odpověď nechám na každém čtenáři …..
Na poražení čeká ještě jeden okrasný dub, který má jedno obrovské mínus…. jeho listí padá na chodník a to je pro něj moc zlé a to i přes to, že v Libochovicích jsou pouze čtyři tyto stromy. Tři z nich jsou v Zámeckém parku a jeden právě na Dvouletkách.
Článek v žádném případě není zaměřen na zaměstnance Města Libochovice, kteří odvedli skvělou práci, ale nebylo by příště zavhodno při dalších stížnostech také nechat zjistit, jaké důvody vedou stěžovatele k dalšímu kácení stromů v ulici Dvouletky 679 a 680, než jen kácet a kácet, byť s odborným požehnáním?
Jiří Růzha
