Docela dobře si dokáži představit, že mnoho lidí nemá a nebo má, ale jen velmi zúženou představu o tom, co je to Azylový dům, jak vypadá a co se tam asi děje, kdo tam bydlí?
Tímto článkem bych velice ráda seznámila čtenáře, kterým není sociální problematika cizí, s úspěchy Azylového domu pro ženy a matky s dětmi v Lovosicích. Náš dům se otevíral před rokem a pěti měsíci. Začátky provázely “porodní bolesti” nové služby ve městě, kde doposud takový druh sociální služby nebyl poskytován. Všechno jsme díky výbornému týmu, který zde pracuje, zvládli. Potýkali jsme se s krádežemi, neštovicemi, odebíráním dětí z péče, ale pak i s dalšími starostmi každodenního života v domě plném žen bez partnerů a kopou dětí. Drtivá většina ubytovaných, možná si troufnu říci, že všechny, byly obětmi domácího násilí. Některé k nám byly převezeny z nemocnice, některé příbuznými s viditelnými stopami násilí na svém těle, některé byly znásilňovány. Každá z těchto žen byla obětí finančního násilí a psychických nátlaků.ze strany partnera, rodičů… Něktré z nich ani jako děti nežily v rodinách, přicházejí z dětských domovů, neznají teplo rodinného kruhu a pocit bezpečí.
Ale teď k těm pozitivním věcem, kvůli kterým si myslím, že tato služba má smysl a dává energii všem mým výborným kolegům a spolupracovníkům z Azylového domu. První věcí je fakt, že ty maminky, které se ocitnou bez přístřeší a v krizi, neřeší svoji situaci dobrovolným odevzdáním svých děti do Klokánku nebo Dětského domova (ať se stará stát), ale volí cestu, která není moc jednoduchá. Stigma ženy v Azylovém domě, společenský status a věčný nedostatek financí, přesto to nevzdávají, tedy ve většině případů. Za poslední rok se 8 maminkám s dětmi ve spolupráci s námi podařilo odejít do vlastních pronajatých bytů. Našeřily si z toho mála, zvedly se ze dna. Možná si trochu odpočinuly od svých psychických trápení. Co se týká dětí, díky výborné práci pedagoga volného času, který k nám jezdí 2x týdně na
odpoledne, a všem, co zde pracují v celodenním dvacetičtyřhodinovém provozu, se podařilo pomoci dětem školou povinných ke zlepšení prospěchu. Těm malým, předškoláčkům, zase pomáháme učit se barvy, zlepšovat si jemnou motoriku, radíme maminkám s výchovnými praktikami, čteme pohádky, hrajeme divalo, vyrábíme, malujeme….
Moc děkujeme všem lidem, kteří k nám jezdí a vozí nám oblečení po svých dětech, hračky, potraviny, a dokonce jsme dostali i zánovní válendu. Jsme moc rádi, za každého, kdo si na nás vzpomene. Někteří lidé chodí i několikrát do roka s koši trvanlivých potravin. Děkuji.
Možná si mi podařilo vám, čtenářům, trochu přiblížit co a proč u nás děláme.
Za Azylový dům pro ženy a matky s dětmi
vedoucí domu Bc. Alena Maternová
