… aneb nelitovali jsme ani trochu, protože staří páni, ti fotbaloví z lovosického ASK a sousedního přes Lovoš, z milešovského SK Sokol, pořád válí. Ťukes z nohy na nohu, z první.
„Slovo dalo slovo, že si to rozdáme. Hlavně proto, abychom zakopli do autu hromadu stresů z nedávno skončené sezóny, společně pak poseděli a probrali u pivečka snad i to, co se probrat nedá,“ vysvětlil důvody zajímavého střetnutí jeden z jeho iniciátorů Pavel Doležal, asistent kouče Antonína Marčaníka z divizního týmu domácího ASK.
Udělali jsme dobře, že jsme pozvánku nezametli pod koberec, a to hned z několika důvodů. Zapomněli jsme stejně tak, jako víc než třicítka aktérů na stresy současnosti. Smekli jsme před jejich vzájemnou ohleduplností. Sudí Faust: „Připadal jsem si na place zcela zbytečný, ty fauly se daly spočítat na prstech jedné ruky,“ zhodnotil devadesátku zápasu arbitr. Absenci přitom nemohlo mít vzájemné hecování. „Vrať se mezi ty nekopy,“ prudil Robouský Podrazila. „Kams to nahrál ty kopyto,“ špičkoval dál spoluhráče, který se tomu jenom s chutí zasmál. „Ne Podra, ale já jsem kopyto,“ zhodnotil rovněž s nadsázkou svůj výkon předseda hostí SK Sokol Petr Pazdera: „Dal jsem sice dva, ale při trše kliky to mohla být dvojnásovná dávka gólů. Všechna čest ale patří golmanům Vyskočilovi a Marešovi a Šírkovi. Čapali jak za mlada,“ pokýval uznale hlavou. „Přesto, ta jeho pecka z nulového úhlu byla parádní,“ vysekl poklonu Pavel Doležal, aby dodal: „Byl to pro nás i trest za to, že jsme golmanovi (čti Vyskočil) nekoupili rukavice,“ smál se stejně rád jako ostatní. „Já to věděl, já to věděl,“ radoval se spontánně právě střídající lovosický brankář Mareš jako v časech, kdy čapával coby žáček, dorostenec po super zákroku, když hned nadvakrát vzal Pazderovi šance poslat Sokoly do vedení. Podobných žertíků jsme zaregistrovali bezpočet, stejně jako devítku gólů (5:4, za domácí Udatný 2, Robouský 2, Oplt, na tu první mu servíroval lahůdku Husár – za Milešovské Petr Pazdera 2, Hřebík jun. a Ouředníček) a navíc kompliment na adresu 55letého milešovského jiřího Zbončáka, že všichni, tedy i on tady upalují jako Jamjčan Bolt. „Tomu se fakt říká kompliment. Díky za něj, ale s tímhle hodnocením jste taky mohli počkat ještě dvacet minut,“ děkoval vše vysvětlujícím úsměvem.
Co k tomuto derby „starých pánů“ zbývá dodat. „Velké poděkování, že se v našem mančaftu podíleli na relaxaci vedle už jmenovaných na postu obránců Petr Doležal, Cimr jun., Zdvořák, Puravec, středopolařů Husar, Hadaš, Oplt, Bortlík a útočníci Pavel Pazdera, Faust a Cimr senioři,“ aby skromně opomenul jmenovat sám sebe, coby tvůrce hry, dvojče Petra Doležala Pavel. „Škoda, že na obou stranách chybělo po pěti, šesti chlapech, kteří museli do práce. Těm, co si vyšetřili čas, tzn. brankáři Liscovi, bekům Burešovi, Scheinerovi, Petrikovi, Veinholdovi, záložníků Slámovi, Vodičkovi, Nerudovi, Horváthovi, či útočníkům Přistoupilovi, Hřebíkovi sen., Albrechtovi patří naše díky,“ smekl před jmenovanými za chuť obětovat se výhradně za své Petr Pazdera.
(str)
