| Napsal Plazík st. | |
|
Procházíme prvým měsícem roku 2017 a dostáváme se do jeho závěrečné třetiny. Příroda zásluhou lidí na nás vložila silnou inverzi, tak nebylo moc na chození venku. Při dobré muzice to bylo lepší .
Již druhý rok navštěvuji předmět Kreativní fotografie v rámci cyklů Třetího věku při MK Louny Ještě týž večer jsem využil nabídky kamaráda, kytaristy Antonína, který jel hrát s jednou ze svých kapel do břevnovského klubu Kaštan. V poslední době se málokdy dostanu na večerní koncerty do Prahy a tak jsem rád s Toníkem vyrazil. Kaštan – scéna unijazzu – je jed Poslední lednový den jsem opět prožil s Třetím věkem, tentokráte jsme v rámci Českopisu navštívili starobylou Kutnou Horu. Je to ostuda, ale já tam ještě nikdy nebyl. Naší cestu trochu ohrožovalo počasí, odpoledne před ní začalo sněžit tak, jak již dlouho ne. Ale dojezd do Loun jsem zvládl a ještě lépe nás vezl řidič velkého autobusu. Po desáté hodině jsme dorazili ke sv. Barboře, klenotu Kutné Hory. Naší průvodkyní po památkách města byla paní knihovnice z místní knihovny. Po prohlídce úžasných prostor kated autor: Mirek Blažek (Plazík st.) je fotograf a galerista žijící na Peruci další články najdete na www.iperuc.cz |
Mirek Blažek – Ohlédnutí za lednem podruhé
Kamarád Ondra mne pozval do lounského klubu Za zdí na koncert, kde vystoupil společně s dalším kamarádem, výborným zpěvákem a skladatelem Lubošem Pospíšilem. Díky kamarádkám jsem sehnal místo u stolu, popovídal se známými a tu již koncert začínal. Luboš zahájil známými písničkami a tím vtáhnul publikum do prima nálady. Před přestávkou Ondra, za doprovodu Luboše, zazpíval pár pěkných písniček své kapely Hromosvod. Směsí staré klasiky a nových melodií pokračoval Luboš Pospíšil i v druhé části večera a většina přítomných si jeho projev užívala. Vše vyvrcholilo závěrečným přídavkem tří Lubošových pecek. Klub Za zdí se mi líbí, nebo spíš se mi líbil… Je problém zde získat místo a s podivem již podruhé u jednoho stolu seděla parta, které muzika nic neříkala a svojí oslavou rušila ostatní. Že si nesednou jinam? A při následné návštěvě již pro mne v klubu neměli ani jednu židli a já musel vypadnout a jet domů. Už tam asi nepojedu – nemám na to zbytečně jet na zmrzlých silnicích do Loun… 🙁
. Po vyhodnocení minulého úkolu nám naše lektorka Káča zadala další, mnohem náročnější úkol – KLID, MELANCHOLIE, TICHO, ZAPOMENUTÁ MÍSTA. Jedno ze zapomenutých míst u nás na Peruci je bývalý zámecký pivovar rodiny Thunů, kde se do začátku 20. let 20. století vařilo výborné pivo a poté prostory využíval krušovický pivovar ke stáčení svého moku. Výroba skončila před válkou, poté část objektu využívalo JZD, byly zde byty, ale posledních třicet let, i díky podivným spekulativným novým a novým majitelům, silně chátrá. Tak jsem se již poněkolikáté vydal do přístupných prostor, popřípadě nahlédl přes mříže, abych toto místo s trochou melancholie vyfotil. Smutný pohled…
inečné prostředí, kde se po celý rok konají moc zajímavé akce a koncerty. Středeční večer zde hrál Toníkův Choroš a hlavní kapelou byl Byl pes. Choroš, tříčlenný útvar, jsem slyšel poprvé. Vedle Antonína Hluštíka a Michala Šmída je jeho hlavní osobností Zuzka Hanzlová, zpěvačka, trochu i hráčka na různé nástroje, možná i hudební klaunka. Jejich vystoupení bylo jedinečným zážitkem. Po přestávce nastoupil Byl pes, opět kapela složená z výborných a kreaticních muzikantů s Tomášem Zikou u hlavního mikrofonu. Kapelu jsem slyšel již několikrát, dobře znám ze Žafestu a dalších jeho projektů, Holy Fandu. Viděl jsem i undergroundový film Odborný dohled nad východem slunce s Vráťou Brabencem, ve kterém kapela hrála. Ale nikdy jsem si její muziku tak neužil, jako tentokráte v Kaštanu. Skutečně díky Toníkovi moc opět vydařený večer.
rály jsme se centrem města přesunuli k Vlašskému dvoru, bývalé mincovně. Vedle muzea je zde i místní radnice. Zde se nás ujal mladý průvodce a byl jedinečný. Jeho výklad nás uchvátil. Na závěr nám dokonce vyrazil i téměř pravé České gorše. Po dobrém obědě jsme další částí města prošli kolem Kamenného domu, morového sloupu a starobylé kamenné kašny až do městské knihovny, kde jsme si chvíli odpočinuli. Rozloučili jsme se s naší milou průvodkyní a odjeli do blízkého Sedlce, původního historického centra místa, kde jsme si chtěli prohlédnou Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a kostnici. Obě památky však mají zavírací dobu v 16 hodin a tak jsme si mohli krátce projít dominantní prostory katedrály. Do kostnice nás již nepustili, snad někdy příště. I přes téměř celodenní chumelenici jsme si výlet s Třetím věkem užili a přivezli jsme si další krásné vzpomínky.
