Při stavebních pracích v jižní části Roudnice nad Labem, předměstí Hracholuskách byly na konci července objeveny lidské ostatky v podobě dvou lebek. Jak již to v takových případech bývá, stavebník se obrátil nejprve na policii ČR, neboť tušil, že se mu podařilo narazit na stopy kriminální činnosti. Zkušení kriminalisté však již na první pohled poznali, že k těmto ostatkům je třeba zavolat archeologa. A měli skutečně pravdu. Archeolog Podřipského muzea po několikadenní práci odkryl hrob náležící příslušníkům tzv. únětické kultury starší doby bronzové. Tato kultura zaujímala ve střední Evropě stěžejní postavení v době od posledních století třetího tisíciletí až asi do období kolem roku 1600 př. Kr. Hrob náležel do její starší fáze, celkové stáří hrobu tak činilo dlouhých 3800 let.
Přestože dvě lebky, na které narazili stavebníci, dávaly tušit, že v hrobě byly pohřbeny patrně dvě osoby, skutečnost nakonec předčila i nejodvážnější očekávání. Po ukončení odkryvu mohl archeolog konstatovat, že v hrobě se nacházejí ostatky sedmi jedinců. Ostatky se sice nenacházely v anatomických polohách a patrně žádný jedinec nebyl z antropologického hlediska kompletní, i tak však počet sedm patří spíše k vyšším, ne-li nejvyšším počtům jedinců, kteří mohou být nalézáni v únětických hrobech.
Kromě vlastních pohřbených se v hrobě dochovalo i několik keramických nádob, které tvořily pohřební výbavu a také zlomek jedné pazourkové čepele. V hrobech únětické kultury se často nacházejí bronzové a někdy i zlaté milodary. Avšak to je typické až pro mladší fázi této kultury, nikoliv pro období, ze kterého pochází hracholuský hrob.
Jak lze vysvětlit, že z některých jedinců se v hrobě nalézaly pouze části? Tato situace nám může připadat poněkud morbidní, avšak nejspíše odráží podobu dávných náboženských představ našich předků o posmrtném životě. Občas totiž registrujeme, že do únětických hrobů byl uložen např. jeden či dva nebožtíci a k nim později ještě části těl dalších jedinců. Jestli tito „nekompletní jedinci“ představují do určité míry symbolické pohřby či odráží-li jiné komplikované náboženské představy našich předků z doby před čtyřmi tisícovkami let, je obtížné posoudit.
Nálezy z hrobu, stejně jako lidské ostatky jsou nyní v péči archeologů a antropologů. Po ošetření a konzervaci se nálezy stanou součásti expozice Podřipského muzea, které tak bude moci přispět dalším střípkem k poznání dávné minulosti našeho kraje.
Martin Trefný
Podřipské muzeum
