Karel Snětina byl člověkem, jemuž je vlastní hluboce humanitní myšlení, optimistický přístup k životu a snaha o prohlubování přátelství mezi lidmi.
Narodil se v Roudnici nad Labem 25. března 1930 v rodině důstojníka a učitelky klavírní hry. V roce 1937 se stal skautem a právě ideály zakotvené v skautském slibu služby vlasti v něm upevňovaly jeho hluboké lidské přesvědčení.
Již jako student gymnázia v květnu 1945 odjel s roudnickou skautskou družinou jako dobrovolný zdravotník pomáhat likvidovat tyfovou epidemii do osvobozeného koncentračního tábora v Terezíně. Po maturitě v roce 1948 nastoupil ke studiu na Pedagogickou fakultu Karlovy university v Praze v oborech zeměpis a občanská nauka. Záhy, v roce 1950, však byl pro svou odbojovou činnost proti tehdejšímu režimu ze školy vyloučen. Tato činnost spočívala v tom, že spolu s dalšími třemi kamarády založili vlastí ilegální skupinu „Modrý meč“, kde pomocí letáků se snažili informovat širší veřejnost o situaci ve státě. Společně se svými kamarády byl okresním soudem odsouzen k šestiměsíčnímu trestu. Vzhledem ke své vrozené vadě (mobilita pravé paže) ale nebyl nasazen na práce mimo věznici.
Po odpykání trestu (od roku 1952) nastoupil jako úředník do odbytového a reklamačního oddělení roudnického Agrozetu (později ROSS), kde pracoval až do odchodu do důchodu. I v těchto podmínkách se projevovalo jeho všelidské přesvědčení při vedení zdravotnických kursů pro zaměstnanecké zdravotnické družiny. Své vzdělání si rozšířil hned po nástupu do zaměstnání dálkovým studiem střední strojní průmyslové školy.
Významnou etapou jeho života je práce s mládeží, zejména se skauty. Pokud to dovoloval státní režim a skautské hnutí bylo povoleno, pracoval jako vedoucí oddílů, člen střediskové rady a vedoucí oddílu Oldskautů. V letech 1968 a 1990 pomáhal obnovovat činnost roudnického junáckého střediska. V obdobích zákazu tohoto hnutí se věnoval mládeži jako vedoucí dětského turistického oddílu, turistického oddílu mládeže, instruktor lyžování v roudnických školách. Zároveň byl předsedou odboru turistiky. Po roce 1990 přenesl těžiště své činnosti mezi své vrstevníky a stal se organizátorem zájezdů roudnických důchodců po naší vlasti i po střední Evropě. Jako věřící člověk se stával i spoluorganizátorem významných akcí v této oblasti – např. šíření Betlémského světla apod.
Byl členem Konfederace politických vězňů a skautské oddílu Velena Fanderlíka, který sdružuje členy skautského hnutí perzekvované za své protikomunistické postoje a nezpronevěření se ideálům skautingu.
Za svou obětavou práci a lidský přístup k svému okolí byl vícekrát dekorován, ale osobně považoval za největší ocenění přátelský vztah od svého okolí. Z těch materiálních vyznamenání pokládal za, pro svou osobu, nejvyšší „Junácký kříž za vlast 1939 – 1945“. Své okolí, zejména celé generace mládeže, ovlivňoval a vychovával svým příkladem k dodržování a šíření všelidských hodnot, ideálů vzájemné pomoci, přátelství a spolupráce.
Dne 29. 9. 2014 zastupitelstvo města rozhodlo udělit
čestné uznání Města Roudnice nad Labem in memoriam
panu Karlu Snětinovi jako nejvyšší čestné osobní vyznamenání udělované městem za výjimečný přínos městu, a to především ve výchově mládeže a činnost ve skautském hnutí.
Ing. Jiří Čejka, DrSc. se vždy hlásil k odkazu skautských principů – služby a povinnosti k Bohu, služba a povinnost k bližnímu a služba a povinnost k sobě. Tyto ideály prostupují celým jeho životem.
Narodil se 2. září 1929 v Roudnici nad Labem. Jeho matka byla v domácnosti a otec byl úředníkem na roudnické radnici, ale také pracoval jako správce městské galerie. Oba rodiče ho vedli k lásce k vlasti a k zájmu o kulturu, zejména hudbu a výtvarné umění.
Jiří Čejka po skončení obecné školy nastoupil v Roudnici nad Labem do osmiletého gymnázia, které absolvoval v roce 1948. Ještě při studiích na této škole, jako člen mládeže Československé strany národně socialistické, se podílel na vytvoření skupiny vrstevníků z řad skautů a sokolů (Modrý meč), která se zaměřila na vydávání a šíření letáků objasňujících pravdu o podstatě tehdejšího státního zřízení. Tuto činnost spoluorganizoval ještě po nastoupení ke studiu na Vysoké škole chemicko technologické v Praze. Po odhalení byl vyloučen ze studia na všech vysokých školách v Československu a v roce 1951 byl odsouzen na 8 měsíců nepodmíněně. Trest strávil jako horník na hlubinném dole Koh-i-noor (člen libkovického komanda litoměřické věznice).
Jeho činnost po návratu z vězení byla do značné míry ovlivněna přístupem tehdejšího režimu – zastával převážně dělnické profese v papírnách ve Štětí, v Reagencii n. p. Kralupy. Podařilo se mu v roce 1961 dokončit dálkově studia VŠCHT v Praze, v roce 1970 obhájil titul kandidáta technických věd, což mu, společně s dalšími příznivými okolnostmi, umožnilo v letech 1972 – 2001 pracovat v Přírodovědeckém muzeu Národního muzea v Praze jako vedoucí výzkumné laboratoře a později jako ředitele téže instituce. V roce 1994 obhájil práci k získání titulu doktora geologických věd na AV ČR. Publikoval desítky statí k mineralogii uranu, popsal deset nových minerálních druhů a byl po něm dokonce jeden z nich (na návrh Mezinárodní mineralogické asociace IMA) pojmenován – čejkait*.
Při plnění těchto pracovních povinností se zaměřoval i na činnost ve skautském hnutí, které mu vetklo do vínku právě ony ideály humanitní, prohloubené ještě studiem Masarykových spisů.
V letech obnovy skautského hnutí stál vždy v čelních řadách ať již jako zástupce vedoucího 2. oddílu vodních skautů, člen střediskové rady či člen zkušebních komisí pro vůdcovské zkoušky. Mezi roky 1962 – 1990 pracuje s mládeží jako cvičitel a činovník plaveckého oddílu. Zejména v 90. letech aktivně působí při znovuobnově Junáka v českých zemích. Je kooptován do Ústřední rady Junáka, pracuje zde jako předseda zpravodajské rady a tiskový mluvčí, člen redakčních rad skautských časopisů
a dokonce se kvalifikoval jako Fellow of the Scout History Association ve Velké Británii.
Je možno říci, že kromě mineralogie se stal právě skauting smyslem jeho života, zejména pak prosazoval jeho duchovní podstaty ve svém okolí, zvláště mezi mládeží.
Za svoji výchovnou a organizátorskou práci získal celou řadu ocenění. Z těch zásadních lze uvést Junácký kříž „Za Vlast 1939 – 1945“, zlatou Svojsíkovu medaili, stříbrný „Řád Čestné lilie v trojlístku“, zlatou „Medaili přátelství“, Medaili Sv. Jiří, Medaili díků, stříbrný a bronzový Syrinx a další. V roce 2011 byl zvolen dvanáctým členem Sboru nositelů Řádu Stříbrného vlka.
Jiří Čejka je členem Konfederace politických vězňů a Skautského oddílu Velena Fanderlíka sdružujícího skauty perzekvované komunistickým režimem.
* Čejkait=zemitý, žlutý, trojklonný minerál popsaný z Jáchymova, krystalizuje v malých krystalech 0,2 – 0,6mm. Vzorec Na4 UO2 (CO3)3 – uhličitan sodno-uranylový
Dne 29. 9. 2014 zastupitelstvo města rozhodlo udělit
čestné občanství Města Roudnice nad Labem
panu Ing. Jiřímu Čejkovi, DrSc. jako výraz ocenění jeho mimořádných zásluh o rozvoj, propagaci a pověst města Roudnice nad Labem a zároveň jako projev úcty za jeho významnou vědeckou činnost a celoživotní působení ve skautském hnutí
