Eduard Šimon (13. 6. 1915 – 15. 10. 1949)
V letošním roce si připomínáme 65 let od tragické smrti roudnického rodáka Eduarda Šimona, který jako čs. důstojník letectva v záloze vstoupil za 2. světové války do 311. bombardovací perutě RAF, aby se aktivně zapojil do boje proti nacistickému zlu.
Major letectva v záloze (plukovník letectva in memoriam) Eduard Šimon se narodil 13. června 1915 v Roudnici nad Labem v katolické rodině Eduarda a Antonie Šimonových, bytem v domě čp. 912 v dnešní Komenského ulici. Eduard nezůstal jedináčkem, neboť 27. února 1920 přišel na svět jeho mladší bratr Jiří, nikoli však v Roudnici, ale již v Praze – Královských Vinohradech, kam se Šimonovi mezitím přestěhovali. Otec Eduard zde působil jako středoškolský profesor tělesné výchovy, matka Antonie, rozená Vosátková po rozvodu manželství v květnu 1932 pracovala jako pokladní v rodinném velkopekařství v Praze 2, Vodičkova ulice 25, které vlastnili její bratři.
V Praze Eduard absolvoval klasické osmitřídní Jiráskovo gymnázium, kde 7. 6. 1934 odmaturoval. Svou cestu k létání zahájil v roce 1934 dvouletým studiem ve Škole na důstojníky letectva v záloze v Prostějově, oddělení pozorovatelů. V dubnu 1935 byl odvelen k Leteckému pluku č. 1 „TGM“ v Milovicích s hodností svobodník aspirant, o rok později k Leteckému pluku č. 2 v Olomouci jako pozorovatel v hodnosti četař aspirant. V roce 1938 byl jmenován polním pozorovatelem letcem a povýšen na poručíka letectva v záloze.
Ještě před propuštěním z vojenské činné služby 1. 2. 1939 podal na Velitelství četnického oddělení v Praze žádost o přijetí k četnictvu za správního důstojníka. Události, které se v krátké době poté odehrály (konec Druhé republiky, vyhlášení Protektorátu), však i přes kladné vyřízení žádosti nakonec směřovaly jeho kroky jinam. V červnu 1939 odešel tradiční cestou do exilu: nejprve přešel ilegálně do Polska, kde se hlásil u čs. vojenské skupiny v Krakově, pak do Francie a v červnu 1940 do Anglie.
V Anglii byl zprvu přidělen k Československému depotu na základně Cosford, v červenci 1940 byl přemístěn k 311. bombardovací peruti RAF v Honingtonu, k níž byl přijat 2. srpna v první důstojnické hodnosti poručíka jako Pilot Officer (P/O). Hned 10. 9. 1940 vykonal svůj první operační let na seřazovací nádraží v Bruselu. Letěl v bombardéru Vickers Wellington jako přední střelec Squadron Leadera (majora) Josefa Schejbala.
O vynikajících kvalitách Eduarda Šimona, běžně známého jako „Eda“, jehož František Fajtl označil za „nejvtipnějšího příslušníka zahraničního letectva“, svědčí řada vyznamenání, která jako člen 311. perutě RAF obdržel. Například za chrabrost a statečnost při provádění bombardovacích náletů na nepřátelská operační, dopravní a průmyslová střediska mu byl ministrem Národní obrany v exilu udělen 3krát Čs. válečný kříž 1939.
V srpnu 1945 se Eduard Šimon vrátil do osvobozené vlasti a v hodnosti majora letectva sloužil od ledna 1946 u Letecké dopravní skupiny v Praze-Kbelích jako radiotelegrafista 1. letky. Počátkem roku 1949, kdy se pozornost poúnorových stranických a soudních činitelů soustředila i na účastníky odboje na západní frontě, byl jako nežádoucí z armády vyhozen. Dlouho nemohl sehnat práci, až v září 1949 nastoupil do zaměstnaneckého poměru v pražském Divadelním nakladatelství v Celetné ulici. Jeho nit života se naneštěstí přetrhla 15. října 1949, kdy byl při zatýkání komunistickou StB těžce zraněn do hlavy a po převozu do Všeobecné nemocnice v Praze 2 brzy skonal. Zanechal po sobě o deset let mladší choť Emilii, s níž vstoupil do svazku manželského 5. dubna 1948, a jednoročního synka Eduarda Jana.
V rámci rehabilitace v roce 1991 byl major letectva v záloze Eduard Šimon povýšen do hodnosti plukovníka letectva in memoriam a na jeho rodném domě v Roudnici nad Labem byla v roce 2003 slavnostně odhalena pamětní deska, k níž jsou ve významné dny pietně kladeny květiny. Podrobnější informace o životních osudech Eduarda Šimona nalezne čtenář v připravovaném čísle Podřipského muzejníku.
David Mikoláš
ZŠ Školní, Roudnice nad Labem
