Roudnice – Mejdan pro Knihobudku

V pátek třetího března jsme spolu s váma všema, kdo jste našli cestu na nádražku, odhalili undergroundovou tvář Roudnice. A že vás bylo! Industriální prostor si říkal o neřesti nejenom v bekstejdži, ale i na parketu.

Djové Abu, Matějkys a Nailer dokázali rozvibrovat jak skleněný tabulky v oknech, tak i bezkonkurenčního moderátora fashion scény, o kterém Roudnice po staletí mohla jen snít – Peťana. Tombo.lala sestavená z fajnovejch i superfajnovejch věcí od místních i nemístních dárců (tímto posíláme velikej dík sítotiskově kreativnímu duu DB.DESIGN, zámku aka Roudnickému zámeckému vinařství, Rádě Černý, knihkupectví Rotundě, Petrovi Lansfeldovi, Big Shocku a Bazaru pod mostem), zmizela do půlnoci. První přehlídka URBAN WEAR se odehrála ve fofr tempu za familiárního potlesku všech přihlížejících. Všechny přehlídkový modely byly dámský, což návrhářky amatérky vykompenzovaly pánskýmu obecenstvu v podobě sofistikovaně odhalujících modelů v druhý části přehlídky, která se nesla v duchu FEMME FATALE. Modelky se vlnily jak klikatá silnice na Bezďáku, okatě si užívaly aplausu a mohly se přetrhnout, která půjde pomalejš.

Na koberečku je vystřídalo dvakrát duo x-bikers, kteří opět ukázali ty nejlepší triky ze svý bajkerský kuchyně. Zájem o dražbu předčil veškerý naše očekávání, vzduchem lítaly příhozy zprava doleva a na místě se vydražilo 16 z 20ti modelů (!wow!). Pejřák s Míšou servírovali slibovaný gurmánský delikatesy a fajnšmekři si přišli na svý, konečně se měli v Roudnici pořádně kde najíst. O pitnej režim se bravurně postarali Míra s Romanem. Gigantický zdi probarvil svýma abstrakcema pan umělec Nikola Demele. Zeď vyhrazená pro účely amatér graffiti změnila pod nánosem sprejů od základů svojí tvář za tu noc několikrát. Obrazy se střídaly před očima, spreje zanechávaly stopy, propukla ‚válka‘ sprejerů. RCNL, 41301, SVOBODA ŽIVOT, autoportéty, 3.3.2017, ZDRAVÍME ČD.

Víc než pět let opuštěnou zaprášenou nádražku jsme na jeden večer-noc-ráno přetransformovali do útulnýho prostoru s naprosto unikátní atmosférou, kde se všichni cejtili sami sebou. Když po deseti hodinách začala před očima tancovat i migrující knihobudka a zůstala na parketě jediná, usoudili jsme, že je čas jít. Brány nádražky jsme zavírali v šest. S nepopsatelně nádherným pocitem, že ty dva měsíce příprav za to fakt stály.

Knihobudka bude mít ségry dvě! Děkujem!!!