Narodil jste se v Litoměřicích a kde jste prožil dětství. Jak na něj vzpomínáte?
Dětství jsem zhruba do 10 let prožil v panelákovém sídlišti v Lovosicích a od té doby až dosud žiji, s několikaletou přestávkou související se studiem vysoké školy, v obci Malé Žernoseky nedaleko Lovosic.
Z paneláku jsme často utíkali na venkov k návštěvám příbuzných a na malou plachetnici, kterou rodiče vlastnili a s kterou jsme jezdívali po Labi a na Píšťanské jezero. Tam mi bylo vždycky fajn.
Jak jste trávil volný čas, sportoval jste?
Lovosice byly vždy házenkářské, fotbalové, hokejové a atletické, což jsou sporty, které mě moc nelákaly, nebo jsem k nim neměl předpoklady, takže jsem sportoval spíše pro zábavu, zkoušel jsem v různých obdobích basketbal, sportovní střelbu, stolní tenis. Někdy v 8 letech začali rodiče stavět rodinný dům v Malých Žernosekách a od té doby byl hlavním sportem okruh kolečkem s materiálem kolem domu a pozdějších úpravách zahrady nebo zásobování řemeslníků na stavbě pivem z místní hospody ve džbánku. Na to už následoval běžný soubor zábavy na venkově, totiž být co nejvíc venku tedy hlavně pohyb na vzduchu a mimo dům, což u dnešních dětí i na venkově tolik nevidím.
Jaký jste byl žák/student?
Základní školu jsem zvládal s přehledem – samozřejmě některé předměty bavily, do jiných jsem se musel přemlouvat.
Trochu náraz jsem zažil při přechodu na střední školu. Chtěl jsem studovat Stavební průmyslovku, ale nebylo mi to dopřáno (údajně v tom hrál roli i určitý horší „kádrový profil“ táty), takže jsem skončil na Středním učilišti v Lovosicích na oboru Mechanik pro stroje a zařízení. Naštěstí s maturitou, která mi umožnila jít studovat vysokou školu a tehdy jsem, na doporučení svého třídního učitele, zkusil znovu stavební obor, ale na Vojenské akademii v Brně. Tedy jako příslušník naší armády, kde jsem úspěšně vystudoval i když začátek byl krušný. Když si vezmete deficit mezi úrovní středoškoláka z učiliště a třeba absolventa gymnázia. Takže to znamenalo dohnat matematiku, fyziku, na škole deskriptivu a pod. Ale povedlo se.
Pojďme k vaší kandidatuře do Senátu. Myslíte si, že Senát je vhodná platforma pro prosazování změn?
Senát je takové „svědomí regionů“, kde obvykle osobnosti pocházející z území a ideálně s ním nějak propojení srdcem či mentálně hájí jeho zájmy v rámci centrální správy země. Senát má úplně jinou úlohu než sněmovna, obvykle netvoří zákony, ale není to vyloučeno. Jen ve sněmovně je to snazší, takže pokud někdo kandiduje do Senátu s cílem měnit zákony, tak se velmi plete a měl by směřovat jinam. Senát má velmi důležitou roli pojistky demokracie a i když ji využije, snad jen velmi výjimečně, tak je rozhodně nezbytná. Ne náhodou mají Senát ty nejvyspělejší země demokratického světa. A byť tomu řada občanů nerozumí, tak si stačí uvědomit jak dlouho byla u nás naposledy omezena demokracie když v roce 1948 Senát neexistoval (obnovit demokracii trvalo více než 40 let). Senát tedy spíše kontroluje, napravuje chyby sněmovny, přináší jiné pohledy na projednávaná témata, kterými více odráží zájmy regionů.
Já vnímám senátora jako jakéhosi lobbistu regionu, který zastupuje. A to je přesně to co mě na práci senátora zajímá. Jsem dlouholetým starostou venkovské obce a baví mě pomáhat na svět praktickým věcem, řešit reálné problémy a pomáhat regionu jak rozvíjet, tak i bránit proti různým negativům. V tom je pozice senátora stejně silná jako poslance – může otevírat dveře kde je třeba, přenášet požadavky směrem k centru a naopak přinášet řešení některých problémů, které mohou být velmi pestré – tedy přesně jako náplň poslání starosty na malé obci, který musí často zvládat řešit vše. Jinými slovy i senátor musí být universální – jednoúčelově zaměřený senátor nemá pro region význam – to už jsme si v našem obvodu bohužel vyzkoušeli.
Co pro Vás bylo zásadní pro rozhodnutí ucházet se o post senátora v obvodu Litoměřice -Slaný?
Dílem více vlivů. Přirozený vývoj od řadového zastupitele obce, přes dlouholetého starostu, který nikdy nemyslel jen na vlastní obec, a který pomáhal rozvíjet region kolem a zkušenost poslance, který zastupuje svůj kraj. Na této pozici jsem si ale uvědomil, to co jsem vnímal již dříve, že dlouholeté zkušenosti starosty více vyhovuje pozice senátora, protože oba řeší více praktické úkoly – alepoň v mém vnímání úlohy senátora. Poslanec je více zákonodárcem, senátor více koordinátorem, mediátorem a podporovatelem regionu, kterému má sílu a prostor pomáhat. Když se podíváte na dnešní Poslaneckou sněmovnu, kde se odehrávají několikadenní války o prosazení názorů a cílů, tak tam má poslanec menší prostor pomáhat regionu, než by si kdejaký pracovitý starosta představoval. Tedy pokud se nebude výkonu mandátu vyhýbat, což řada poslanců dělá.
Přesvědčení jsem nabýval postupně a to hlavní je podpora desítek starostů a jiných osobností, kterou vyjadřují k moji kandidatuře a to bez rozdílu politického zaměření.
Jaká konkrétní témata byste rád v Senátu řešil?
- Už z poslanecké sněmovny si přináším pár úkolů, třeba dotáhnout změny ve stanovování z tzv. Aktivních zón záplavových území na tocích, která velmi negativně ovlivňují rozvoj území. – Mám rozpracovaný projekt na využití části objektů pevnostního města Terezína.
- Rád bych pokračoval v aktivitách kolem oživení korektní diskuse kolem splavnění Labe.
- V zájmu zajištění pozitivního vývoje území přimět stát k aplikaci nástrojů participace při projednávání investičních záměrů v území.
- Budu hájit obce před snahami o násilné slučování a směřovat je ke smysluplné spolupráci.
- Chci být zprostředkovatelem komunikace mezi lidmi a organizacemi z území směrem ke státní správě
- Chci pomáhat smysluplným projektům na svět.
To jsou důležitá, ale zároveň celospolečenská témata. Máte i něco konkrétního pro lidi z obcí, které spadají do vašeho volebního obvodu?
Jsme venkovským regionem, který je pestrý a rozvíjí se díky tomu, že správa území je blízko lidem. Budu vždycky hájit aby se každá obec mohla svobodně rozvíjet a mohla rozhodovat o své budoucnosti, ale na druhou stranu budu obce směřovat k odpovědnosti a ke spolupráci, která jejich občanům zachová také kvalitní služby, perspektivní rozvoj a správu při zachování ekonomické a legislativní udržitelnosti.
Co mě velmi dráždí je fanatismus některých skupin, které brání rozumným projektům a rozvoji potřeb v území a ve výsledku tím území a občanům škodí. Velmi viditelné je to např. v oblasti životního prostředí, kde neústupnost takových skupin a organizací ve výsledku přináší ochraně životního prostředí medvědí službu, protože jednak vytváří nenávist dotčených k ochráncům ŽP a často prosazují alternativy, které jsou ve výsledku škodlivější. Často přitom chybí komunikace a ochota bavit se navzájem, takže chci být mediátorem takových kontaktů.
Jaký máte osobní vztah k místu, kde kandidujete?
Ústecký kraj obvykle u cizích lidí vyvolává negativní emoce, ale oblast Litoměřicka s Polabím a Českým Středohořím se ne náhodou nazývá Zahradou Čech, dříve prý dokonce Českým rájem. To místo mám rád, zejména oblast kolem Brány Čech, ale samozřejmě i kolem.
Přiznávám, že k Slánsku nemohu mít žádný přímý vztah, ale když se do krajiny od Středohoří rozhlédnete, tak nenajdete hranici, kde končí Litoměřicko a začíná Slánsko, takže chápu proč někdo zdánlivě nelogický volební obvod vytvořil. Nelogický je správním uspořádáním, protože je v území dvou okresů a dokonce dvou krajů, které jsou úplně jiné jak politickým vývojem, úrovní rozvoje a vnímáním apod. Na druhou stranu má řadu společných rysů i problémů, např. charakterem, využitím krajiny, průmyslu, životního prostředí, ale také některými problémy – např. problémy sociálními, ve školství apod. A v tom je ten obvod logický i když je cítit určitou odtažitost, která se např. projevuje tím, že zatímco kandidát ze Slánska nazývá obvod jako „Slaný – Litoměřice“, tak kandidát z Litoměřicka nazývá obvod jako „Litoměřice-Slaný“, ale to je samozřejmě malichernost.
Společné mají obě oblasti také to, že těží z blízkosti Prahy a dobré dopravní dostupnosti. Na druhou stranu přesně tyto přednosti mohou být také rizikem, protože na obě oblasti kladou vyšší nároky na správu území, která musí být připravená čelit zájmu developerů a investorů jak soukromých tak státních, které mají potřebu do území vstupovat. Na těchto územích bude stát velký úkol – tedy ubránit se chybám, kterých se dopustila veřejná správa v prstencích velkých měst. Třeba vstup vysokorychlostní trati do Ústeckého kraje ukázal kde se staly chyby a co bylo třeba udělat jinak, aby třeba takto důležitá infrastruktura prošla územím přijata. Na takové úkoly jsou recepty a já jsem jejich zastáncem a budu je do území rád pomáhat dostat tak aby se náš obvod vyrovnal s budoucím vývojem. Jako případný budoucí senátor na to mohu mít dostatek možností.
