Paní doktorko, čím je rozvod pro rodinu?
Rozvod je velkou životní krizí nejen pro dospělé, ale především pak pro děti. Ideální pro výchovu dítěte je úplná, dobře fungující rodina, která uspokojuje základní psychické potřeby dítěte. V rodině neúplné nebo nově vzniklé to je možné také, ale je to těžší. Rodiče dětí se mohou rozejít, ale rodičovství zrušit nejde. Být rodičem je velká zodpovědnost za zdravý vývoj dítěte. Ve své praxi se často setkávám jak s dospělými, tak dětskými pacienty, kterým zánik rodiny přinesl nemalé psychické problémy.
Rozvod tedy může být spouštěčem psychických problémů dítěte?
Rodiče často přicházejí s dětmi, které mají různé psychosomatické obtíže, jako jsou bolesti břicha, hlavy, problémy se spánkem, pomočováním, různými neurotickými projevy, jako je cucání palce, okusování nehtů, apod. Někdy děti začnou více „zlobit“, zhorší se jim školní prospěch. Ale i to, že dítě nezlobí, nehroutí se, neznamená, že rozchodem svých nejbližších netrpí.
Jakých chyb se rodiče nejčastěji dopouštějí při rozvodu ve vztahu k dětem?
Rodiče jsou často v období okolo rozchodu zaujati svými problémy natolik, že se může stát, že jsou méně vnímaví k potřebám svých dětí. Neuvědomují si, že se chovají „jinak“. Obecně platí, že dítě těžce snáší, když se jejich maminka s tatínkem hádají, uráží a ubližují si. To vše v nich vzbuzuje nejistotu, úzkost a napětí. Navenek se to může projevit právě tím, že je dítě „velmi hodné“, stáhne se totiž do sebe, uzavře se. Jiné děti naopak zase více zlobí, jsou dráždivější, neklidnější, agresivnější. Rodiče potom často obchází lékaře a žádají nápravu.
Trvá-li konflikt mezi rodiči dlouhodobě, a to často i po rozvodu, mohou být pro dítě následky trvalého charakteru. Ovlivňuje osobnostní vývoj dítěte a má vliv i na budoucí volbu partnera, jeho partnerský život a i na to, jak bude vychovávat své děti.
Když už k rozvodu dojde jak znovu nechybovat?
Nejčastějších chyb, kterých se rodiče po rozchodu s partnerem dopouští, je například to, že se na své dítě nezdravě upnou. Dítě je pro ně „vším“ a být „vším“ je pro dítě velmi zatěžující a zavazující. Další chybou, kterou se rodiče dopouští, je popouzení dítěte proti druhému, a je tak pokračujícím rodičovským nepřátelstvím dále zraňováno. Dítě je schopno přijmout fakt, že rodiče spolu nejsou, pokud se ale nemusí pohybovat na tenkém ledě mezi dvěma znepřátelenými tábory. Důležité je také zabránit tomu, aby nebylo spojencem jedné strany proti druhé. Rodiče by neměli bránit svému dítěti v kontaktu s druhým rodičem, neměli by se vzájemně pomlouvat, ale spíše najít na tom druhém to pozitivní. Měli by sejmout z dítěte pocit viny, aby vědělo, že za jejich rozchod nemůže. Měli by mu dopřát i to, že může bez obav vyjádřit své city k oběma rodičům. Měli by se vyvarovat uplácení dítěte, ať už ve snaze mít navrch, ale i jako kompenzaci své nepřítomnosti. V nově vytvořené rodině pak nechat dítěti dostatek času na vybudování si vztahu k novému partnerovi.
Myslíte si, že je vhodné informovat děti o tom, že vztah rodičů nefunguje?
O tom, co se v rodině děje, by od rodičů informováno být mělo. Je to velice individuální, ale mělo by to být velmi citlivou formou a přiměřeně věku dítěte. Informací zpočátku nemusí být mnoho, ale měly by být takové, aby se daly postupně doplňovat a aby jimi nebylo dítě zahlceno.
Dítě je velmi vnímavé k tomu, co se v rodině odehrává. Rodiče jsou tím často překvapeni a často si to neradi připouští. Ale i malé dítě ví někdy více, než si dospělý myslí. Ví totiž často i to, co nebylo vyřčeno, ale „visí to ve vzduchu“.
Kde vidíte hlavní důvody toho, že vztahy nefungují a krachují? Není to i tím, že ženy dnes mají vyšší ambice?
Důvodů rozpadu manželství je hodně. Nejčastější bývají rozdílné názory na trávení volného času, výchovu dětí, problémy v oblasti finanční, nedostatek společných zájmů, mimomanželský vztah, rozdílné názory na povinnosti a práva v domácnosti, nespokojenost v intimním soužití, závislost partnera na alkoholu, drogách či automatech, žárlivost partnera, hrubé chování partnera, ale i to, že spolu partneři nemohou mít děti, apod.
