„tak anebo tak všechno je naopak“ je v podstatě boží skladba v podání nespočtu českých kapel. Nejznáměji pak asi od Hudba Praha.
Já bohu, nebo komu vlastně díky, znám interpretaci tohoto námětu, mimo jiných, i od kapely mého kamaráda ze sídliště dětství kdesi na Moravě a do včerejšího večera jsem žil v přesvědčení, že je nepřekonatelná (nemyslím skladbu ale interpretaci). Mýlil jsem se.
Vidět představení o pánu a rádcích, panoších a hrstce věrných, který si vlastních podaných váží stejně velkoryse jako jižanský plantážník černých sběračů bavlny, je vždy inspirující a poučné. Takové představení, když je dobře vyvedené, dokáže asociovat spoustu společenských otázek a odpovědí.
Ovšem ta správná část těla kde končí záda, ironicky začíná přesně v okamžiku, kdy zjistíte, že nejste na divadle, ale na ulici. Přesně v místě kde jindy děti jezdí na kole a hrají si na cokoli co jim fantazie umožňuje, stojíte a na vlastní oči stejně jako necelá stovka dalších vidíte, že to není ani představení, není to ani bezelstná dětská hra, ale je to naopak opravdovost a reálnost co tady v místě dětských her děje se.
Nejde se povznést a nejde ani ironií a ani nadsázkou okomentovat Mšenské trápení, protože včera se to té naší společnosti úplně nevydařilo. Bylo výročí dne kdy češi dodělali to co se nezdařilo náckům a oběsili češku paní Miladu, vznikla vláda kterou jsme si všichni tolik přáli (to je asi lepší nechat úplně bez komenáře) a na
lokální úrovni, asi v rámci hesla ryba smrdí od hlavy, starosta Mšených Lázní předvedl svůj pohled na demokracii. Svůj pohled na to jak se má chovat pravicově smýšlející lokální politik.
Abych vysvětlil o co jde. Ředitelka zš má vizi, je mladá, ambiciozní, seriózní, dětmi a rodiči opravdově oblíbená, prostředí své působnosti jednoznačně přínosná.
Tahle paní ředitelka je zatažena do mocenských tužeb lidí z radnice a následné třenice tím způsobené nevyústí v nic menšího než je její nucený a zjevně asi i protiprávní
odchod. Takže děti, učitelský tým, rodiče a spousta dalších přichází na dobro o možnost rozvíjení poctivých, moderních, s radostí a láskou aplikovaných školních metod studia a mimoškolních aktivit.
A to nejenom tohle, především určitého pohledu na svět, na to, že se věci dají dělat i jinak a i přes to, se dá dojít ke stejnému cíli – kvalitnímu vzdělání nenucenou , spíš více hravou formou. Jistě, že s odchodem paní ředitelky na škole zůstane spousta učitelů, kteří pojedou dál v tomto duchu, ale nebude to stejné.
Kdosi jistě namítne, že tohle se přeci může dít do budoucna i s jiným vedením školy, což jistě bude znít logicky a pravdivě. Věřte, že celé dění, jenž celkem dlouho pozoruji odpoví samo na toto konstatování: nemůže.
Problém je v tom, že pro Mšeno a jejich školu už to bude v nejbližších letech vždy a jenom alternativa. Nic víc.
Včera odpoledne, se proto sešli nespokojení rodičové před radnicí Mšených Lázní a přišli klidnou formou vyjádřit svůj nesouhlas s děním kolem školy. Nakonec bylo velmi poučné pro zúčastněné vidět, jak demokraticky zvolený zástupce pro správu věcí veřejných neumí odpovědět přímo a nebo vůbec na jednoduché otázky typu
„a přišel jste se zeptat na názor lidí kteří tam pracují a kterých se to bezprostředně týká“.
Kdy nechá tento pan starosta za svůj úřad vyjadřovat ty, kterým to nejen absolutně, ale především kompetenčně vůbec nepřísluší. Pohrdá svou povinností obecné správy výrazem nadřazenosti, neochotou objasňovat své kroky, prosazováním osobních zájmů nad zájmy společnosti.
Musíme se zamyslet nad tím kam chceme směřovat, co vlastně chceme, co všechno si necháme líbit. Stejně jako v tomhle, případě obecně jsou tady jevy které ovlivní naše životy, ale o nás až zas tolik nejde. Spíš o naše děti.
Tohle fakt není v pořádku! Tak anebo tak, asi je něco naopak.
