Není to tak dávno co jsme se od naší dcery (10) dozvěděli, že už dávno ví že dárky nenosí ježíšek. Minulé vánoce prý nechtěla, aby nám tímto svým prozřením zkazila radost a tak to jednoduše na sobě, to své vědění o neexistenci, nedala znát a nechala nás blažené, radovat se z jejího vykuleného a natěšeného výrazu když se blížila ke stroměčku. Přesto všechno i letos máme přání pro ježíška pro jistotu napsané a věřím, že přece jenom trošku toho tajemství okolo ježíška ještě uhájíme. Řekl bych, že ač už dávno nejsme malými co věří, tak stále ještě nejsme a věřím, že nikdy nebudeme, velkými co věřit přestali.
Já totiž věřím v jednu věc. Ježíšek existuje. Už vidím Santu jak pije Kofolu anebo třeba jak P.F. střílí soba. Nevěřím tomu, že pan Klaus je dobrej pán. Nejdříve pustí zloděje, aby nás znovu okrádali a pak na nás vesele mává v těch velkých super hyperech, a tam nás okrade znova, protože jen on a bůh ví kam naše útrata z Leťňan či Ústí ústí. Ale do Čech to určitě nebude. Takže milý Santíku u mě smůla. A protože věřím v Ježíška, tam vím, že všechny dárky on něj najdu v Roudnici nebo Liťáku taky v Úštěku a na všelijakých trzích tady u nás kolem komína. A , že z těch dárků co tu pořídím budou mít radost další moji sousedi a to třeba po celý rok, kdy ty už budeš zase někde schovanej.
Tudle nudle, já jedu nakupovat do centra, ale do centra opravdového, né toho tvojeho.
