Konečně k nám dorazila už dlouho očekávaná návštěva z Německa. Výměnné pobyty žáků se obvykle konají v dubnu či v květnu, jenže letos naše plány změnila povodeň. Proto žáci z partnerské školy ve Fuldě přijeli až v září. Už před příjezdem si většina dětí dopisovala se svými kamarády z Německa. Různě jsme si psali o tom, co máme a co nemáme rádi, co jíme a co nejíme a jiné „závažné“ informace. Postupně jsme se tedy seznamovali a poznávali.
A bylo tu pondělí 16. září, očekávaný den, kdy návštěva měla dorazit. Domovy byly uklizeny, postele ustlané a jídlo nakoupené. Už jen stačilo si kamaráda vyzvednout a dovést domů. První den byl určen k bližšímu poznávání, seznámení s rodinou i s místem dočasného pobytu. Po dlouhé cestě a po prvních zážitcích a dojmech všechny děti z Německa usnuly, jako nic.
Zasloužený odpočinek ukončilo ranní vstávání a cesta do školy. Nejdříve bylo připraveno roztomilé uvítání od mladších dětí. Poté naše návštěva jela do Terezína, kde se byla podívat na Malou pevnost a prohlédla si Muzeum ghetta. My hostitelé jsme zatím pilně studovali. Po dopoledním programu se přátelé vrátili do školy na oběd. Slavnostní přivítání se jim dostalo i od pana starosty Ladislava Chlupáče. Odpolední program si pro ně připravily hostitelské rodiny.
Ve středu jsme doprávazeli hosty do Prahy. Navštívili jsme Pražský hrad, vyfotili se před katedrálou sv. Víta a prošli jsme se po Karlově mostě. I přesto, že nám počasí nepřálo, jsme si to užili a nechybělo ani nakupování v Obchodním centru v Letňanech. Pak opět následoval program hostitelských rodin.
Ve čtvrtek jsme vyrazili pro změnu do Drážďan. I když je trochu zvláštní, že Němci jeli do Německa, není to zas až tak divné, když uvážíme, že město Fulda, odkud naše německá návštěva pochází, je od Drážďan dál, než Litoměřice. Počasí bylo sice lepší než ve středu, ale stejně jsme si deštník do tašky zabalili. Navštívili jsme památky a pak jsme dostali rozchod. Všichni se schovali před zimou do obchodních center.
Pátek byl ve znamení školy. Němečtí žáci utvořili skupinky, které putovaly po vyučovacích hodinách němčiny a angličtiny. V deset hodin v tělocvičně začala sportovní klání. Hráli jsme volejbal a vybíjenou. Zjistili jsme, že v Německu mají jiný styl hry a i oni se od nás naučili něco nového. Po obědě jsme měli volný program a všichni jsme se sešli na náměstí, abychom jim ukázali vinobraní. Moc se jim líbilo a celý večer jsme si užili. Po příchodu domů všichni ulehli do postelí, nastavili budíky a přichystali si věci na ranní odjezd.
Ráno se snad nikomu nechtělo vstávat. Přátelé se rozloučili s naším domovem, vzali kufry a jelo se ke škole. Před školou se všichni loučili a všem nám připadalo, že to uteklo až moc rychle. Poslední zamávání a je to za námi. Loučení bylo sice smutné, ale máme hezké vzpomínky a jsme zvědavi, co nás čeká v Německu.
Marie Hervertová 8.A, redaktorka školních novin Bli©k
